48/2001) Závidím

Jako každého jiného 5. prosince chodil v roce 1971 Prahou Mikuláš. Nosil laskominy a drobné dárečky. Ten den ale také zemřela jedna z nejvýraznějších a dodnes nepřekonaných osobností české hudby. Ten den zemřel Jiří Grossman. Díky jemu a jeho kolegovi Šimkovi víme všichni, jak probíhá Besídka žáků zvláštní školy, přirovnáváme jízdu pražskou tramvají k jízdě na splašené krávě a víme, že oblíbeným jídlem jsou brambory s rumem, přičemž hrobník brambory zásadně nechává a cpe se jenom omáčkou...

Jiří Grossmann se narodil 20. července 1941 (hodina nezjištěna). Základním prvkem horoskopu, který přitáhne pozornost, je recepce Merkura v Raku s Lunou v Blíženci. Díky tomuto postavení dosáhl při práci se slovem a slovními hříčkami naprostého a špičkového mistrovství. Mars v Beranu dává průbojnost a chuť zkusit nové věci (traduje se, že Pavel Bobek nechtěl zpívat jinak než anglicky do té doby, než mu Grossmann ukázal, že je možné vytvořit stejně rytmický a kvalitní český text). Luna je v pásmu, kde dává člověku bystrost, inteligenci schopnost využít znalostí a talentů. Podle čínských pramenů však takto postavená Luna dává sice výjimečné možnosti, ale omezuje nebo zcela znemožňuje uzdravení a dává krátký nebo zkrácený život. První příznaky choroby, která byla později diagnostikována jako maligní lymfogranulom (Hodgkinova choroba) pocítil Jiří Grossmann během základní vojenské služby. Lékaři mu tehdy dávali maximálně dva roky života. Silou své vůle byl na světě ještě téměř deset let a téměř do konce stál na jevišti Semaforu. V den, kdy umíral, byla neděle stejně jako v den, kdy se narodil. Luna byla v konjunkci se Sluncem narození, Mars stál v kvadratuře na radixovou Lunu a Saturn události byl v konjunkci s Uranem zrození. Slunce bylo v opozici na Jupitera narození. Na pohřbu zazněla jedna z jeho nejkrásnějších písní - poetické vyznání Závidím, které je podle mého názoru jedním z nejsilnějších písňových textů, které vůbec v české řeči existují.

Když jsem letos na jaře byla na setkání pacientů profesora Zdeňka Dienstbiera, který se touto chorobou po celý profesní život zabývá, vzpomínalo na Jiřího hodně lidí. Mluvilo se o jeho smyslu pro humor, ušlechtilosti, citu pro jazyk a jiných povahových rysech, které z něj činily výjimečnou osobnost. Všichni se však dostali ke stejnému závěru: Jiří Grossmann neměl tu smůlu, že onemocněl, ale tu, že se narodil příliš brzy. Maligní lymfogranulom je totiž v současné době jednou z nejlépe léčitelných maligních onkologických chorob. Na malém jevišťátku Divadla Jiřího Grossmana defilovala dlouhá řada lidí, kteří touto chorobou onemocněli a po léčbě se vrátili do normálního pracovního i osobního života. Jsou prostě chvíle, kdy se musí před pokroky lékařské vědy smeknout. Pravdou však zůstává, že druhý takový mistr českého písňového textu se od oné prosincové neděle před třiceti lety ještě nenarodil.