49/2001) Charta

Když si dneska vezmeme do ruky noviny, ve kterých novináři nevybíravým způsobem hodnotí jednání volených zástupců lidu, ani nás nenapadne, že ne tak dávno byly doby, kdybychom se v novinách nic takového nedočetli. Už i já se pomalu přesunuju do generace pamětníků, kteří vzpomínají na Rudé právo jako na „největší a nejčtenější“ přičemž o tom, co se opravdu dělo a bylo by i zajímavé, nebylo v listu ani zmínky.

Markantním příkladem takového přístupu byl skandál, který vypukl kolem Charty 77. V pátek 10. prosince 1976 se totiž konala v Praze schůzka, která měla vytvořit trvalé seskupení obránců lidských práv. Tato akce byla na jedné straně reakcí na Helsinskou konferenci z roku 1975, na níž se o lidských právech v zemích východního bloku hodně hovořilo, a na straně druhé odezvou na podzimní proces se členy skupiny Plastic People. 10. prosince přecházela Luna z Raka do Lva (je třeba přestat doma nadávat a snažit se navázat dialog s vládnoucí garniturou, i když je téměř jisté, že jí to nebude po chuti), Merkur byl v Kozorohu (dokument Charty 77 dodnes překvapuje střízlivými a jednoznačnými výrazovými prostředky) a Venuše vstupovala do Vodnáře (opozice na stupeň Prahy se posléze manifestovala výběrem, před nímž posléze stanuli všichni umělci, které národ miloval. Aby ho totiž mohli i nadále oslovovat, museli Chartu 77 manifestačně odsoudit. Ten, komu se do toho nechtělo, se musel s možností oslovit český národ rozloučit na dlouhou dobu, někdy i na celý zbytek pozemského života). Zároveň však tato Venuše symbolizuje největší problém, který Charta 77 vůbec měla. Spojili se v ní totiž lidé, kteří spolu kromě odporu k zahnívajícímu bezčasí neměli nic společného. Je paradoxem dějin, že na jedné straně stáli jak lidé, kteří se do roku 1969 hřáli na výsluní moci, tak ti, které tato moc po roce 1948 řádně skřípla. Toleranci k minulosti každého jednotlivého člena však zakladatelé pokládali za jednu z podmínek tohoto uskupení. I o tom hovoří Venuše ve Vodnáři...

Za měsíc od této události - tedy 6. ledna, kdy Luna opět přecházela z Raka do Lva - bylo prohlášení Charty publikováno. Totiž - bylo by publikováno, kdyby tehdejší Československo bylo alespoň trochu normálním státem. Tehdy však byla inscenována mohutná kampaň za odsouzení textu, který však nikdo neměl možnost číst. Lži, jež v tomto případě symbolizuje Jupiter v zastávce, vyvrcholily 28. ledna v Národním divadle, kde byla vyhlášena tak zvaná Anticharta, a kde ti, kteří se chtěli objevovat na obrazovkách a na jevištích podepsali, že se zříkají svých pomýlených kolegů. Luna v tento den procházela Býkem a vládní moc dala najevo, že se do dialogu nepustí a své postavení si obhájí, i když v Helsinkách slibovala leccos jiného. Situaci zakonzervovala na dlouhých 12 let. Pohnula se až v roce 1989, kdy byl v lednu při Palachově týdnu také stacionární Jupiter. V Moskvě však již seděl místo Brežněva Gorbačov a vládě nezbýval už ani celý rok. Neměli bychom však zapomínat, že v roce 1976 se sešla hrstka statečných mužů a žen, kteří cosi podepsali, a to i přesto, že si uvědomovali, že tím nejenže nic nezískají, ale naopak mnohé - a někteří všechno - ztratí.