17/2002) Pásmo hlouposti
Když dne 16. března probíhal v Českém Těšíně první seminář profesionální astrologie v Čechách, padla zmínka i o tzv. pásmu hlouposti, které se nachází v 21 - 22 stupni Berana. Podle klasické astrologie je signifikátor, který je tam umístěn, vystaven nadprůměrnému tlaku a jeho potenciálů se jenom velmi obtížně využívá, hlavně z důvodu zbrklosti, k níž má zrozenec v oblasti, kterou daný signifikátor symbolizuje, sklon. V duchu jsem si promítla svůj horoskop a upřímně jsem si blahopřála. V pásmu hlouposti nejenže nemám signifikátor, ale navíc nemám tento bod v žádné souvislosti se zbytkem horoskopu. Cítila jsem se tedy jako miláček hvězd, který je pojištěn proti všem omylům a kopancům. Tento slastný pocit byl však pomíjivý stejně jako jsou pomíjivé jiné příjemné pocity...
Koncem února jsem dostala od mé bývalé kolegyně a milé přítelkyně lístky do divadla. Byla jsem upozorněna, že jde o divadlo permanentně vyprodané a že by bylo dobré, abych na ně nezapomněla. Napsala jsem si tedy datum do diáře a víc se nestarala. Den D nastal ve středu 20. března. Učinila jsem se co možná nejkrásnější (ti, co mě znají, vědí, že je to už dost dřina) a spolu s manželem v obleku vyrazila směr Libeň. Bez valné námahy jsme dospěli k našim sedadlům...ale ouha! Na mém místě seděla nějaká cizí slečna a tvářila se, že má na místo stejný nárok jako já. Zatímco jsme řešily, která je v právu, prodrala se k nám paní uvaděčka, která mě sežehla pohledem, konstatovala, že jsme jí proběhli pod rukou a nemohla si nás tedy ohlídat, a vyžádala si lístky. Při prvním pohledu na ně konstatovala, že je máme na zítra. Rudá až za ušima jsem se vypotácela z řady a provázena zvědavými pohledy kolemjdoucích vyrazila k východu. Celou situaci komplikovala ještě další laskavá paní uvaděčka, která nám nabízela místa, na která si prý máme sednout. U šatny se pro změnu divili, proč si bereme kabáty a jdeme ven, když všichni směřují dovnitř. Nakonec jsme se z divadla dostali a já jsem (jako již mnohokrát předtím) ocenila mého manžela, který mě se stoickým klidem pozval na večeři řka, že doma asi stejně nic k jídlu nemáme.
Do divadla jsme tedy vyrazili druhý den. Ještě před Kačerovem jsem se muže zeptala, kolikátého vlastně je. Odvětil, že to mám na lístku. Při pohledu na lístek jsem myslela, že snad poprvé v životě omdlím. Bylo na něm totiž datum... 22. března. Na Kačerově jsme se obrátili a jeli domů. Přiznám se, že tentokrát se to obešlo sice bez řečí, ale taky bez večeře.
Když jsme konečně v pátek 22. března usedali na naše sedadla a nechali se unést příběhem Mozarta a Salieriho, měla jsem pocit, že se stal zázrak. Poprvé za poslední tři dny jsem totiž dorazila tam, kam jsem chtěla. A poučení z tohoto příběhu ze života? V první chvíli jsem dospěla k závěru, že když má zrozenec prázdnou hlavu a je nesoustředěný a roztržitý, funguje jako pásmo hlouposti libovolný bod horoskopu. Zkušení kolegové, kterých jsem se ptala na radu, mi mé výpadky vysvětlili stacionárním Plutonem, který právě 20. března přecházel do retrogradity. Nejvíce mě však potěšila moje hodná přítelkyně, která mi ony lístky obstarala. Vzpomněla si totiž, že je objednávala v pondělí 18. února. Když jsem se pak podívala do efemerid, oddechla jsem si úlevou. Tento den totiž procházel pásmem hlouposti Mars, který je v mém horoskopu v sedmém domě.