32/2002) Štěstí? Co je štěstí?

Muška jenom zlatá… odpoví bezchybně ti z nás, kteří znají předválečnou filmografii tak, že by z ní mohli od minuty skládat státní zkoušky. Sama jsem se však v posledních dnech setkala s tím, že na sebe štěstí může vzít i takovou podobu, kterou by člověk nikdy nečekal. Po delších urgencích ze strany mé milé přítelkyně, která pobývá už dlouhou dobu na švýcarsko – německém pomezí jsme se rozhodli, že opravdu nazrál čas k opětné návštěvě (ta poslední se uskutečnila v roce 1995). V pátek 12. července jsme tedy vyrazili a od soboty jsme už byli ve Švarcvaldu, kde jsme dny věnovali střídavě degustaci všeho dobrého, co tato spolková země skýtá a čím naše hostitelka až marnotratně nešetřila. Dny se brzy ustálily v pravidelném rytmu: ráno dlouhá a líná snídaně, po ní náhled do horoskopu všech zúčastněných a vyslovení prognózy na pracovní den, posléze návštěvy různých zajímavých míst v okolí a večeře s vyhodnocením hvězdopravcových kvalit. Jedinou výjimkou v takto jednoduchém toku dní byl víkend 19. – 21. července, kdy nás opustil manžel mé přítelkyně, který odjel do Kostnice, kde se mu jako lékaři dostalo náležitého školení v něčem, co už dávno dobře znal, ale zároveň ochutnávky rýnských vín, což byl důvod, pro který tam přece jenom vyrazil.

My zbylí jsme se rozhodli, že v sobotu dopoledne odvedeme kus práce – tedy že vyklidíme garáž, ve které byla spousta krámů a odvezeme je na nedalekou skládku. Sobotní ráno proběhlo včetně dlouhé snídaně jak náleží a došlo na prognózy. Podle nich to vypadalo, že naše hostitelka bude mít úžasné štěstí v záležitostech, které se týkají Merkura. Vzhledem k tomu, že byla sobota, jsme ihned vyloučili cokoliv úředního, co by mohlo ono kýžené štěstí přinést, a domluvily jsme se, že si při zpáteční cestě ze skládky pojedeme do blízkého městečka vsadit. Vzorem nám byla jedna česká babička, která za hlubokého míru přicestovala se státem povolenými valutami a zpátky už nejela, protože vyhrála v Lottu dva milióny marek, čímž se dostala do emigrantských legend. S představou tak krásné budoucnosti jsme vyjely na skládku, kde jsme začaly tahat z auta pytle odpadků. Když se jeden z nich roztrhl a začal se z něj elegantním obloukem snášet k zemi papír, inspirovalo to mou přítelkyni k popěvku Spadl lístek… z javora už nedozpívala a po papíru se vrhla jako lvice. Vyklubal se z něj totiž rodný list jejího druhého syna, který se do pytle s odpadky dostal bůhvíjakým nedopatřením… Vše se událo přesně 20. července 2002 ve 12.27 SELČ v obci Wehr, přičemž moje hostitelka je Váha s ascendentem v Beranu. Ascendent události byl kousek od jejího Slunce, jeho vládkyně Venuše v jedenáctém domě a Merkur, o který se vlastně jednalo, byl ve steliu se Sluncem, Jupiterem a Marsem v domě desátém. Zpáteční cesta uplynula v družném mlčení, které chvílemi střídaly výbuchy smíchu. Vsadit jsme si už nešly, protože jsme moudře usoudily, že jsme si příděl štěstí pro dnešek obě už vyčerpaly.

Při večerním vyhodnocování hvězdopravcových kvalit jsem se mohla dmout oprávněnou pýchou. Bylo totiž jednohlasně uznáno, že to bylo štěstí v poněkud podivné podobě, ale že lze stoprocentně odslouhlasit, že šlo o štěstí charakteru Merkurovského.