41/2006) Vynálezce
Neznám člověka, který by se při sledování filmu o Járovi Cimrmanovi nesmál při scéně, kdy génius přichází na patentový úřad se svými vynálezy a dozvídá se, že přišel pozdě, protože je právě před chvílí někdo přihlásil. Když se ale něco takového stane ve skutečném životě, prožívá dotyčný hlubokou osobní tragédii, ve které se dá jenom těžko najít humorný tón.
Jedním z lidí, kteří byli nepochybně geniální a přesto se o nich moc neví byl Josef Ressel, který se narodil 30.7.1793 v Chrudimi ve smíšené českoněmecké rodině. V horoskopu je zajímavá generační opozice Urana s Plutem, přičemž Uran je ve velice přesné konjunkci s Černou lunou, a vše doplňuje do velice průrazné a silně nepříjemné T-kvadratury Jupiter. Vzdělání budoucího vynálezce odpovídá rodinné situaci: nejdříve farní škola v Chrudimi, potom gymnázium v Linci, následně dělostřelecká škola v Českých Budějovicích. V roce 1812 je přijat na vídeňskou universitu (krásné aspekty Pluta na Marse i na Jupitera). Po dvou letech mu však rodiče napsali, že na jeho další studia nemají peníze a veškeré nadání mu nebylo nic platné. Mecenáše nenašel, universitu opustil a sehnal si stipendium na studia na lesnické škole. Po ukončení se dostal do Slovinska a v roce 1820 je jmenován lesním v Terstu.
Kromě svých ostatních povinností navrhuje spoustu technických vylepšení včetně otáčivého jeviště. K jeho největšímu vynálezu jej inspiroval malý kolesový parníček, který plul ve zdejším přístavu. Byl velice pomalý a Ressel přemýšlel, jak mu přidat potřebnou rychlost. V roce 1825 zkouší v Terstu člun poháněný lodním šroubem. Na parní stroj však nemá a proto ho pohánějí dva statní muži – ale přesto dosahuje opravdu úctyhodné rychlosti. Po delší námaze přišel i na to, kam šroub na lodi přesně umístit a k úspěchu chyběl jenom krok – tedy zkouška na velkém parníku. O vynálezu se však doslechl egyptský místokrál a vypadalo to, že si objedná čtyři koráby s jeho lodním šroubem. Když ale zjistil, že za Resslem nestojí jeho vlastní firma a silný kapitál, zakázku okamžitě zrušil. Smlouvu se Resselovi podařilo uzavřít až v roce 1828 , kdy byl jeho partnerem bohatý obchodník Fontana. (Jde o rok, během něhož tvoří tranzitní Pluto přesný trigon na jeho radixové Slunce.)
Bohatý obchodník byl však pěkný syčák, šetřil a kvalitní anglický parní stoj nahradil levnou napodobeninou. 4. srpna 1829 byla loď v Terstu konečně spuštěna na vodu a následoval průšvih. V přístavu bylo sice skoro celé město a šroub zpočátku pracoval skvěle, takže loď dosáhla rychlosti skoro 11 km/h. Vzápětí však nekvalitní potrubí prasklo a loď zmizela pod příkrovem páry. Plavba byla přerušena, věc začala vyšetřovat policie a veškeré další pokusy vynálezci z moci úřední zakázala. V Rakousku neměl o jeho vynález nikdo zájem a zoufalý vynálezce na pokraji krachu vsadil na poslední možnost: vydal se se svým projektem do ciziny, konkrétně do Paříže. Byly to sice doby, o kterých se mluví skoro jako o idyle, kdy slovo platilo a muži byli gentlemani, ale Ressel by to asi neřekl. V Paříži předvedl svůj šroub a protože s sebou neměl právníka a za sebou kapitál, jeho vynálezu se záhy zmocnili jiní, co obojí měli. Zanedlouho se v Anglii objevily parníky poháněné přesně podle jeho návrhu.
V knížkách se v takovém případě vynálezce buď zastřelí nebo přestane vynalézat navždy. V životě je to naštěstí pro lidstvo trochu jinak: Ressel pracuje s plným nasazením až do konce ssvých dnů. Pracuje na vylepšení parního stroje, zdokonaluje mlýny, pro doly vyrábí transportéry a dokonce uvažuje i o automobilu, který by jezdil na páru. Uznání nedosahuje a když 10.10.1857 umírá, je chudý a nikdo neví, že stačila jenom malá kapka štěstí a dějiny vědy a techniky se mohly psát úplně jinak.