23/2006) Enigma aneb krásy matematiky

Ten, kdo mě zná, ví, že jsem ukecaná a každou jenom trochu vhodnou příležitost využiju k navázání komunikace. Není tedy divu, že jsem si i zaměstnání volila tak, abych v nich byla mezi lidmi a mohla si povídat. Když jsem na počátku devadesátých let minulého století pracovala ve staré prodejně Academie na Václavském náměstí, dala jsem se tam jednou do řeči s pánem, který si přišel pro knihu s tajuplným názvem Úvod do integrálního počtu. Byla modrá a měla svých poctivých 700 stránek. Na moji jedovatou poznámku o tom, že nechápu, jak tomu někdo může rozumět, mi odpověděl, že matematika je královnou věd a nejkrásnější je tam, kde plynule přechází do filosofie. Odpověděla jsem, že to asi jako člověk, který po celý život zápasí tak leda s trojčlenkou, nemůžu posoudit. Pán zesmutněl, ale pro útěchu mi vysvětlil, že pravých čistokrevných matematiků je opravdu hodně málo a pokud se vylíhnou, lehký život je rozhodně nečeká.

Jedním z takových matematiků byl Alan Mathison Turing, který se narodil 23. června 1912 v Londýně. V horoskopu je velmi nápadné stelium na pomezí Blíženců a Raka, přičemž vládkyně Raka Venuše je v posledním dekanu Vah v konjunkci s jižními uzly. Je jasné, že tak vyhraněný člověk neměl zrovna jednoduchý život. Problémy s okolím měl už od mládí. Ve škole o něm říkali, že je drzý, líný a nepořádný, ale přesto maturoval skvěle a začal studovat v Cambridge. Jeho inteligence byla nepochybná, ale kromě abstraktního myšlení ho nic jiného nebavilo. Během studia se zabýval matematikou, logikou a kvantovou fyzikou, ale jeho skutečnou láskou se staly počítače, o kterých vědecký svět začal v té době nesměle uvažovat. První práci publikoval v roce 1936 (druhý návrat Jupitera!) a rozebíral v ní nejenom myšlenku umělé inteligence, ale navíc se zabýval i úvahami o tom, zda je možné, aby stroj myslel samostatně. V roce 1936 – 1938 studovat na Princetownu, kde obhájil doktorát.

Po návratu do vlasti vypukla válka a on se dostal do známého oddělení v Bletchley Parku, kde sídlilo dešifrovací oddělení. Tam se asi cítil dobře, protože tam bylo několik géniů jeho typu, kteří se snažili rozluštit německé ponorkové a námořní kódy. Jeho největším a z hlediska válečného úsilí nejdůležitějším úspěchem bylo rozluštění zpráv, které kódoval stroj Enigma (pokud jste neviděli stejnojmenný film ani nečetli stejnojmennou knížku, o hodně jste přišli a měli byste škodu napravit). Po válce následovalo patřičné ocenění a Řád britského impéria mu připínal sám Churchill. Po roce 1945 se Turing začal věnovat počítačům, kolem roku 1950 přesunul svou pozornost na biologii a stal se průkopníkem matematického modelování v chemii a v biologii.

Jeho tragédie však byla v tom, že byl myšlenkově o jeden saturnský cyklus před svou generací – a neměl tedy nikoho, s kým by mohl o své práci mluvit. Dalším problémem byla jeho sexuální orientace, která byla v té době v Anglii trestná. Od roku 1948 učil na univerzitě v Manchestru, kde chodil oblečený tak, že si ho pletli se zřízencem. Na přednášky se dostavoval v pyžamu, na tenis v baloňáku, pod kterým byl nahý. V roce 1952 byl kvůli svému sexuálnímu životu zatčen a nějakou dobu byl ve vězení. V pondělí 7. června 1954, kdy mu přes stelium na konci Blíženců a začátku Raka šel Jupiter, snědl po vzoru Sněhurky jablko napuštěné kyanidem. Princ, který by ho polibkem vrátil do života, se však bohužel nekonal.