43/2004) Černá luna
V české kotlině je několik činných astrologických www stránek s diskusemi na různá zajímavá témata. Poměrně často se tam přetřásá fenomén Černé luny. Řeč se vede nejenom o tom, zda a jak funguje, ale i o tom, co to vlastně je. Podle různých metod astronomických výpočtů to totiž mohou být tři typy Černé luny, jejichž postavení se od sebe dost zásadně liší. Další tvrdé polemiky se točí kolem toho, jak a zda vůbec funguje. Některé prameny totiž tvrdí, že je to bod v horoskopu, který je spojený se sexualitou a který se zbytkem života nemá nic společného (už slyším zastánce Sigmunda Freuda blahé paměti, kteří tvrdí, že sexuální je v životě vše). V posledních dnech jsem zažila tranzit Černé Luny přes moje radixové Slunce (a zároveň radixovou Lunu, neboť jsem se narodila těsně před novoluním), který probíhal tak zajímavě, že se o to hodlám podělit.
Někdy loni touto dobou se můj syn rozhodl, že musí své životní zkušenosti prohloubit pobytem za velkou louží. Vzhledem k tomu, že je to Blíženec s ascendentem v Kozorohu šlo o rozhodnutí, které mělo takříkajíc povahu zákona a o kterém se u nás nediskutovalo. Syn vyrazil, šťastně doletěl a léto uplynulo v přijímání jeho raportů z malého města v Ohiu, kde pracoval a sbíral životní zkušenosti. Když ohlásil, že přijede ještě koncem září (aby stihl zápis na vysoké) byla jsem velice šťastná. Svůj návrat naplánoval na 24. září, kdy mělo v 9:15 přiletět letadlo z Frankfurtu a přivést ho čekající rodině. Na tabuli příletů se však ukázalo, že spoj má zpoždění a předpokládaný přílet v 9:50. Můj nepokoj začal stoupat a před očima se mi promítaly zápasy pasažérů s teroristy, ke kterým na palubě letu z Frankfurtu určitě dochází a o čem nás neinformují jenom proto, aby zabránili panice. Do toho se začal nervózně projevovat můj bratr, který nás měl odvézt z letiště, ale který musel zase odpoledne být někde na druhém konci republiky.
V 9:51 opravdu ohlásili přistání letadla, a lidé začali vycházet. Objevilo se pár krásných slečen s nápisem „I love NY“ na tričku, z čehož jsem usoudila, že syn je už nablízku. Hloučky lidí vycházely z tranzitu neustále, ale on mezi nimi pořád nebyl. Moje fantazie nabraly obrátek a já jsem ho viděla pobodaného někde v New Yorku, kde trávil poslední noc, a vysvětlovala jsem si, že do letadla v Americe asi vůbec nenastoupil a zůstal tam sám a opuštěný. Srdce jsem při těchto úvahách měla až za levým uchem a po zádech mi tekl skutečný studený pot. (Pokud vám někdo vysvětlí, že studený pot není, nevěřte mu. Opravdu je.) Když jsem se potom šla zeptat dvou rozesmátých letušek, odkud jsou, řekly, že z letu, který přistával asi 15 minut po synovi. V tu chvíli to vzdal bratr a odjel tam, kam musel. Když jsem se šla zeptat do Lufthansy, zda byl na palubě, vysvětlili mi nejdříve, že mi to vlastně nesmí říct, ale potom se slitovali – a řekli, že na palubě byl a přiletěl. Bylo 10:37 a já se uviděla se synkem, který mi překotně vysvětloval, že se porouchaly schody, po kterých se přechází z letadla do terminálu a oni čekali, až jim přistaví nové. Bylo 10:37 SELČ a vrcholila exaktní konjunkce tranzitní Černé luny s mým radixovým novoluním. Potom už byla jenom pohoda a vítání ztraceného syna.