Co mu podáte? (2007)

Když jsem kdysi nastoupila do svého prvního místa, měly jsme tam mimo jiné velkou dámskou šatnu, kde se krásně hovořilo „mezi námi děvčaty“. Vzpomínám si na jedno časné páteční odpoledne, kdy jedna kolegyně vyprávěla, co všechno za dobroty chystá pro svého milého, který právě dostal opušťák z vojny. Aby bylo vidět, že nezaostávám, přidala jsem recept na bábovku, jejíž hlavní součást tvořilo sedm vajec, čtvrt kila másla a stejné množství ořechů. Právě jsem se nadechovala k popisu práce, když se zpoza otevřených dveří další skříňky ozvalo: „No to je tedy blbost!“ Dvířka se zavřela, vylezla z nich Věruška a pravila: „Vykašli se na vaření! Když se napere, všechnu sílu dá do trávení a na tebe mu jí už nezbude!“ Věruška sice žádnou krasavicí nebyla – nahoře jí chybělo to, co dole přebývalo, byla malá a pihovatá – ale protože byla čtyřikrát vdaná a momentálně se schylovalo k sňatku pátému, mlčky jsme uznaly, že se teorie o dobře nakrmeném muži, kterou nám vpájela maminka, setkala s brutální životní praxí a nediskutovaly jsme. Když jsem si za pěkných pár let po této příhodě přečetla výrok paní Kushi, což je manželka známého propagátora makrobiotiky, který praví, že kuchyň je tajemná laboratoř, kde můžete líného partnera přetvořit v dokonale vášnivého milence, ze sebe udělat krasavici a ze svého geniálního dítěte dítě ještě geniálnější, pochopila jsem, že Věruška svým výrokem předběhla dobu – a začala jsem o jídle jako nástroji, kterým se má láska a vášeň posílit, docela vážně uvažovat.

Když se totiž blíží rande, u kterého se mlčky předpokládá, že se zakončí jinak než obligátním polibkem přede dveřmi, je každá žena na rozpacích. Něco se podat musí, protože po sexu je hlad. Mělo by to být něco elegantního (šlejšky s mákem jsou super, ale představu romantické večeře ve dvou bohužel moc neposilují), nemělo by to páchnout (česneková pomazánka a syrečky jsou tabu), mělo by to posílit vášeň (na tu jsou nejlepší plody moře, ale co dělat, když se po nich miláčkovi zvedá žaludek?) a navíc by to mělo být nachystané v ledničce tak, aby se to v potřebné chvíli jenom vytáhlo a mohlo rovnou podávat (představa ženy, která v sexy prádélku kmitá po kuchyni, je možná zábavná pro pány, ale ženy taková vidina nadšením většinou nenaplňuje). O tom, že je jídlo při sexu velice důležité, věděl už i starý římský praktik Ovidius, který toto téma ve svém Umění milovati dosti podrobně rozebírá. My jsme nesahali do starořímských receptů s osličím mlékem, pavími jazýčky a podobnými surovinami, které se dnes shánějí opravdu těžko, ale při přípravě tohoto článku jsme prolézaly vlastní kuchařky, zapátraly v minulosti a povzpomínaly, co kdysi zabíralo na toho našeho… a rozhodly se, že se s vámi o své zkušenosti podělíme. Když budou spokojení chlapi, budou šťastné a usměvavé ženy. Ty potom budou mít skvělé, chytré a veselé děti, které budou zase mít skvělé, chytré a veselé děti a ty nám starochům vytvoří krásný svět, kde se bude dobře žít. Co tedy miláčkovi podat?

Jak už pravila výše citovaná Věruška, mělo by to být něco lehkého, co zaručí, že se miláček po snězení a spokojeném zamručení nepřevalí na bok a neusne. Může to být salát (předem připravený), může to být ovoce, oloupané a nakrájené na kousky (pokud chcete atmosféru opravdu oživit, můžete se jím krmit navzájem, přičemž se fantazii při podávání meze nekladou), může to být čokoládová pěna. Pít by se mělo samozřejmě šampaňské, které jako nápoj milenců označují Francouzi – a ti se v tom přece musí vyznat! Pokud se koření týče, měl by to být především zázvor, o jehož dobrých účincích věděl své už Mohamed, který ho v Koránu doporučuje na posílení pohlavní aktivity. Stejně tak přínosný je i hřebíček, který se před érou zubních kartáčků kousal, aby zajistil svěží dech a který i dnes dráždí ústní sliznice tak, že polibky milované osoby vnímáme daleko intenzivněji. Ve starověké Indii se k milostným hrátkám používala i skořice, kterou se natíralo tělo, protože se věřilo, že se potom kůže stává vnímavější k dotekům. Ke stejným účelům se používal muškátový oříšek, ale i pepř, který se spolu s cibulí podával k povzbuzení vyčerpaných mužů i v našich lesích a hájích. Jako maso se doporučovala v takových případech především drůbež (seznam doporučených zvířat vedli mladí kohoutci) a mořské plody, z nichž byly první na seznamu ústřice. Co se zeleniny týče, mluvilo se dříve o chřestu, protože už středověké lékařské traktáty ujišťovaly, že se po něm udrží muž při chuti celý den a celou noc, zatímco teď se vsází na FENYKLOVÉ BULVY, které jsou dle názoru věci znalých stejně účinné jako Viagra a navíc o hodně levnější. Co kdybyste je zkusily svému miláčkovi připravit? Dělá se to takto:

Fenyklové bulvy se překrojí na půl, ve vroucí vodě se vaří do poloměkka, vyjmou a nechají okapat. Z kousku másla a trochy hladké mouky se udělá jíška, do té se přilije mléko a vývar, který vznikl při vaření. Přisype se nastrouhaný plísňový sýr (klasik radí rokfór, ale jde i Niva), až se rozpustí, přidá se jogurt a pepř. Bulvy naskládáme do pekáčku, polijeme omáčkou a necháme zapéct. Pro milence zvláště výhodné, protože se to dá jíst teplé i studené. Podáváme s lehkým bílým nebo růžovým vínem. Dopředu se dá připravit i CHŘESTOVÁ POLÉVKA.

Chřest se omyje, očistí, nakrájí na kousky a vloží do vřelého vývaru (může být i z kostky). Vaříme do poloměkka. Asi třetinu kousků vytáhneme děrovanou naběračkou a odložíme na misku. Zbytek rozmixujeme, aby vznikl hladký krém. Dochutíme solí, trošičkou cukru a špetkou pepře. Ve smetaně rozmícháme žloutek, polévku odstavíme těsně před bodem varu a žloutek do ní přidáme. Následně vložíme kousky chřestu a potom se už jenom necháváme chválit. Ale co dělat, když je miláček na sladké?

V takovém případě je jasné, že se nehodí podávat kynutá buchta, byť by byla jako peří. Zaručený úspěch budeme mít určitě s čokoládou. Dá se podávat buď nakrájená na kousky (pozor na povlečení!) nebo se z ní dá vytvořit elegantní ČOKOLÁDOVÁ PĚNA, lehká jako dech. Pokud ji chcete připravit, musíte mít: sklenici šlehačky, trochu cukru na její oslazení, 50 g hořké čokolády, lžičku želatiny, lžičku pomerančové kůry a koření (skořice, zázvor, hřebíček a muškátový oříšek – všechno pomleté na jemno). Smetanu ušleháme do tuha a přidáme cukr. Želatina se na 10 minut namočí do studené vody, potom se na ohni rozpustí (pozor, nesmí se vařit) a nechá vychladnout. Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni, necháme zchladnout, smícháme s rozpuštěnou želatinou a všechno lehce vmícháme do ušlehané smetany. Přidáme koření, pomerančovou kůru, přesuneme do misek a dáme do ledničky, kde bude odpočívat a čekat na svou chvíli.

Večer bychom měli s úspěchem za sebou. Co však ale dělat ráno, když se večer protáhne nebo když se nám dokonce podaří zažít to, čemu se ve francouzštině říká „bílá noc“ a co označuje noc, kdy se vůbec nejde spát a jenom se čeká, až noční čerň plynule přejde do svítání?

Potom nezbývá, než sáhnout po díle jiného klasika (tentokrát Casanovy) a zeptat se, co v takových případech snídal on. Doporučoval topinky s kaviárem, které připravoval tak, že nasucho opečené topinky pomázl tence máslem, na to vložil kaviár, lehce pokapal citrónem a podával s čerstvě utrženou koprovou větvičkou. Když k tomu přidal šampaňské a jahody, byl jasný program i na celé další dopoledne. Doufám, že stejně krásně proběhne letošní měsíc lásky i u vás.