51/2003) Máme se na co těšit
Nevím, jak vy, ale já mám ráda advent. Člověk se těší, kupuje dárečky, kdo umí, ten peče (což já nedělám) a doma to voní jak leštěnkou, tak příjemným očekáváním. V posledních několika letech se ve všech dámských časopisech diskutuje o Vánocích a výsledek je velice tristní: (téměř) každá dotázaná žena tvrdí, že ji svátky vlastně otravují, že je dodržuje jenom proto, že musí a že to jinak nejde a že by vlastně ani nemusely být. Jde o ženy různých věkových kategorií (zdaleka nepřevládají jenom ty mladé a nejmladší) a já jsem začala uvažovat, jak to vlastně je. Když přijmeme jako výchozí hypotézu, že ty dámy, co nemají rády Vánoce, tvoří zhruba polovinu ženské populace, mám jenom jeden dotaz: Které to jsou a kde se skrývají? Sama se v typicky ženské společnosti pohybuju na cvičení, kam si chodím třikrát týdně rovnat svou poničenou tělesnou schránku a Vánoce už dlouho (píšu to v druhé listopadové dekádě) tvoří ústřední bod všech našich rozhovorů. Probírají se dárky pro přátele a známé, uvažuje se, co vybrat pro manžela, dědečka, syna… (samozřejmě i pro ostatní kategorie mužského rodu, které náš život ovlivňují), opisují se recepty na vyzkoušené cukroví a na předvánoční týden se chystá velká party u punče a vzorků domácích laskomin. Debat na výše uvedená témata se zúčastňují všechny věkové kategorie a nedá se říct, že by ty nejmladší z nás neměly čím přispět do debaty na výše uvedená vánoční témata.
Po dlouhém uvažování jsem tedy dospěla k revoluční myšlence: Dámy, ženy, babičky, holčiny, slečny a mladice totiž Vánoce rády mají, ale stydí se to říct nahlas, aby jim někdo nevytkl, že mají málo pracovních a rodinných starostí a nepřitáhl jim uzdu. A z tohoto důvodu se na dotaz novináře, televizního reportéra nebo i kamarádky či spolupracovnice zatváří otráveně, pronesou něco ve smyslu Už aby to bylo za náma a v duchu si zamnou rukama, jak chytře ze sebe setřásly podezření z kladného vztahu k Vánocům. Při první možné zámince se z pracoviště vytratí a jdou koupit ten úplně poslední dárek pro pratetu Ašku, přičemž při nákupu uvidí něco, co by ještě udělalo radost manželovi, partnerovi… a začne nabíhat další kolo příjemného šílenství. Vánoce totiž neděláme jenom pro své bližní a pro dárky, které jim kupujeme, ale hlavně proto, abychom se výběrem svých dárků mohly pochlubit vlastním kamarádkám a obhlídnout (případně dočerpat inspiraci) v jejich nákupech.
Třešničkou na adventním shonu je předvánoční dámské sezení, které bych letos doporučila uspořádat ve čtvrtek 18.12., kdy se na nebi uzavírá trigon Jupiter/uzly. Jupiter je navíc v trigonu na stacionárního Merkura, který se obrací do přímého chodu, což je zárukou, že komunikace váznout nebude, Luna je ve Vahách pod vládou harmonické Venuše v Kozorohu a tvoří trigon na Neptun. Můžeme se tedy těšit na společnost, která nám pofouká všechna zranění, která jsme při honbě za dárky utrpěly, na kamarádky, které ocení energii, již jsme vložily do pečení cukroví a na příjemné vydechnutí po jedné etapě maratónu a načerpání sil pro etapu druhou. Předpokládám, že se nenajde rodina, která by nám v účasti na takovém sezení chtěla zabránit. My máme totiž v rukou ničivou zbraň: Když nám v sezení zabráníte, může se stát, že v příštím roce přehodíme znaménka, začneme do novin povídat, jak Vánoce milujeme a doopravdy je budeme nenávidět. Jde o pohrůžku opravdu strašlivou a neznám nikoho, kdo by se při představě takového prokletí nezatřásl hrůzou a neudělal cokoliv, aby se nenaplnilo.