44/2003) Královna
Již nejednou jsem zde psala, že to Štíři nemají – vzdor všem předpokladům – v životě vůbec lehké. Jednou ze Štírek, která se o této pravdě přesvědčila doslova na vlastní kůži, byla i jubilantka tohoto týdne. Narodila se 2.11.1755 v 19.40 hod. (podle některých pramenů 19.30) ve Vídni jako poslední dcera Marie Terezie a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského. Maminka ji od dětství měla velice ráda a ve svých mistrně vytvářených sňatkových plánech, jimiž si chtěla zavázat celou Evropu, jí slibovala „nejkrásnější korunu světa“ – tedy korunu královny francouzské. V roce 1756 byla totiž podepsána smlouva Paříže a Vídně a podle tehdejších zvyků ji bylo potřeba zpečetit – nejlépe sňatkem. Na trůně seděl ovdovělý Ludvík XV. a v roce 1768 (Neptun se jí v direkcích obrací do přímého chodu) dokonce navrhl, že by si ji vzal sám. Později však sám naznal, že by to bylo z hlediska věkového rozdílu nemoudré a nechal ji svému vnukovi – budoucímu Ludvíku XVI.
Svatba byla v roce 1770 (Merkur v direkcích se točí do retrográdního pohybu; tranzitní Jupiter šel přes Pluta a Pluto opozicí na Marse) a princezna se odstěhovala do Paříže, kde měla žít šťastně až do smrti. Problém, který nikdo nečekal, vznikl v oblasti, kterou v horoskopu královny symbolizuje opozice Mars/Saturn a který se týká oblasti, jež je pro každého plnokrevného Štíra velice důležitá – tedy sexuality. Princ totiž trpěl fimózou (zúžením předkožky) a nebyl schopen manželského styku. Vzhledem k tomu, že byl na rozdíl od svého rozkošnického děda povahy hloubavé, neuvažoval o tom, jak chybu přírody napravit, ale nad tím, zda to není boží vůle a zda ji vůbec napravovat má. Kdyby to byla normální rodina, asi by se i na sklonku osvícenského věku našlo řešení. Jenomže – vše se dělo na frivolním dvoře ve Versailles, kde každý každému viděl nejen do talíře, ale i do postele a kde královy trampoty nebyly před nikým skryty. Princezna, která byla podle jména vdaná, ale podle faktů neustále čistá panna, nesla celou situaci velice těžce a reagovala na ni tak, jak se dá od krásné, mladé a poněkud rozmazlené dámy se čtyřmi planetami v pátém domě čekat. Začala se bavit a stýkat s lidmi, které bychom ani dneska nenazvali vhodnou společností.
Marie Terezie (byť měla ve Vídni mravnostní komisi) byla žena moudrá a se životem důkladně seznámená. Protože její manželství po sexuální stránce klapalo jedna radost (šestnáct dětí mluví za vše), věděla, jak je pro stabilitu Evropy důležité, aby se z princezny konečně stala žena, která přivede na svět následníka trůnu. Do věci se vložil nejstarší bratr Marie Antoinetty (budoucí Josef II.) a pří návštěvě v Paříži švagra přesvědčil, aby se podrobil operaci. Ta se zdařila a v roce 1777 bylo manželství naplněno (Uran stál na Slunci a na Venuši a Neptun na Plutu). Královna porodila během dalších let celkem čtyři děti včetně vytouženého dauphina a všechno mohlo být v pořádku. Nebylo. Její pověst byla poškozena – jak známou aférou s náhrdelníkem, tak tím, jak se vměšovala do francouzské zahraniční politiky, kde hájila rakouské zájmy. Jednala sice podle přání svého bratra Josefa, ale do prozíravosti mělo její jednání daleko.
Když vypukla v roce 1789 revoluce, počítala poněkud naivně se státním převratem nebo intervencí cizích mocností, která se bohužel neuskutečnila. 20. dubna 1792 vyhlásilo Rakousko Francii válku. Královna byla zajata s manželem i s dětmi a uvězněna. Jakobíni našli její korespondenci, kterou vedla se zahraničními panovníky a obžalovali Ludvíka z velezrady. Král byl popraven 21. ledna 1793, královna ho následovala 16. října téhož roku. Z jejich čtyř dětí přežila revoluci jenom jedna dcera. Je jasné, že to Marie Terezie myslela se svou nejmilejší dcerou dobře. Naštěstí zemřela už v roce 1780 a neviděla, jak všechno dopadlo – jak už to v dějinách bývá – úplně jinak.