45/2003) Jan Zrzavý

5. listopadu roku 1890 kolem školy v Okrouhlici poletoval čáp a panu učiteli se narodilo už šesté dítě. Byl to syn, kterému dali na křtu jméno Jan. Pocházel ze starého rodu Zrzavých a měl z něj být jeden z největších a zároveň nejduchovnějších malířů, které naše umění vůbec má. Jeho životní cesta začala na gymnasiu v Havlíčkově (tehdy ještě Německém) Brodě, pokračovala přes reálku v Kutné Hoře a končila měšťankou v Přibyslavi. Proměna ústavů je celkem lehce vysvětlitelná – malého Jeníka bavily daleko více barvy a kreslení, než suchopárná věda. V roce 1905 těžce onemocněl (tranzitní Pluto v dlouhodobé opozici na Venuši) a po prázdninách ho tatínek odváží ke zkouškám na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Přijat nebyl, ale pokračoval ve studiu na soukromé malířské škole. Na Uměleckoprůmyslovou školu se zapisuje v roce 1907 (Neptun v trigonu na Slunce). Po výstavě francouzských impresionistů se do tohoto uměleckého směru přímo zamiluje a na podzim odjíždí do Paříže, kde se seznamuje nejen s jejich díly, ale kde poprvé uvidí i obrazy Leonarda da Vinci, které na něj udělaly obrovský dojem. V polovině listopadu kreslí jeden ze svých známých obrazů „Údolí smutku“ (Venuše v opozici na Pluta, Mars v sextilu na Venuši). Studia se mu však nedaří zdaleka tak, jak by si přál, a na konci školního roku 1908/09 je ze školy vyloučen, což se následně ukáže jako jeho velké štěstí (Merkur v sextilu na Lunu, Saturn v trigonu na Lunu). V příštích letech se čtyřikrát neúspěšně pokouší o přijetí na malířskou akademii v Praze a hlavně neustále vášnivě maluje. V roce 1910 zakládá spolu s přáteli (mj. s Josefem Váchalem) sdružení Sursum, které na podzim vystavuje v Brně. Zrzavého obrazy se ale cestou ztratily…

Doma zatím nejsou z jeho životní cesty příliš nadšeni. Přijetí na akademii je v nedohlednu, stálé zaměstnání rovněž. Na nátlak rodičů nastupuje Jan v roce 1911 na obchodní akademii (Jupiter na midpunktu mezi Sluncem a Merkurem. Merkur je zároveň v radixu v recepci s Plutem a je to nejsilnější planeta celého kosmogramu). Místo zvládání tajů podvojného účetnictví se však seznamuje s Bohumilem Kubištou a vede s ním dlouhé rozhovory o tom, jak co nejlépe a hlavně nejjednodušeji pochopit proměnlivý svět kolem sebe. Studium proto dopadne stejně neúspěšně jako všechny předešlé pokusy a v roce 1912 odchází Jan po neshodách s otcem definitivně do Prahy (Saturn je v přesném trigonu na Marse, Pluto na Urana). K jeho definitivnímu odchodu z domova se pojí historka, kterou sám rád nesčetněkrát vyprávěl. Když totiž opravdu nevěděl, jak se rozhodnout a zda náhodou otec nemá přece jenom pravdu, když mu tvrdí, že se malířstvím neuživí, rozhodl sen. Zdálo se mu totiž, že je na nádraží, kde mu ukazují velikou bednu a vysvětlují mu, že je jeho. Když ji otevřel, byla plná barev. Jako odesilatel byl uveden Leonardo da Vinci. Jan opravdu odešel do Prahy, vstoupil do Mánesa, spoluzakládal skupinu Tvrdošíjní a stal se z něj jeden z největších malířských fenoménů dvacátého století. Barvami, které mu ve snu Leonardo poslal, se opravdu zabýval po celý život. O veřejné uznání příliš nestál a ke konci života žil skoro jako poustevník. Zemřel 12. října 1977 v Praze, kdy mu stál Uran na Slunci, Jupiter vytvářel trigon na Merkura a Merkur trigon na Jupitera. Byl to člověk hluboce věřící a určitě odešel do nebe. A je jasné, že tam hned po vstupních formalitách šel poděkovat Leonardovi, který mu svou snovou zásilkou ukázal životní cestu a tím nám ostatním daroval do života tolik krásy.