01/2005) Karel Čapek
Každý z nás zná úvahy o tom, že český národ toleruje leccos, ale jediné, co opravdu neodpouští, je úspěch. Život dnešního jubilanta mluví jak o úspěchu, tak i o závisti, malosti a jiných potížích.
Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v 1:42 GMT v Malých Svatoňovicích. Otec byl lékař (Saturn je v desátém domě) a maminka byla sice krásná, nicméně duševně poněkud nevyrovnaná (doporučuji k přečtení knihu jeho sestry Heleny, která vyšla pod názvem Moji milí bratři a která boří iluze o skvělé patriarchální rodině, v níž se všichni měli přirozeně rádi). V horoskopu ji symbolizuje Luna v devátém domě ve Lvu, která není aspekty vůbec provázána s ostatními planetami. Jeho vztah k českému jazyku ovlivnila babička z matčiny strany, která se k dceři po ovdovění přestěhovala a o vnuka se vzorně starala. Během jeho studií se s ním stěhovala – nejdříve do Hradce Králové, posléze do Brna a nakonec do Prahy, kde v roce 1909 maturoval. Po maturitě následovala obvyklá studentská cesta do Mnichova, kde se obdivoval muzeím a galeriím. Na studiích střídal Mnichov, Berlín a Paříž, nicméně promován byl 29. listopadu 1915 v Praze. Válečná léta tráví jako domácí učitel v rodině hraběte Lažanského. Po válce se stává spolu s bratrem redaktorem Národních listů, kde vede kulturní rubriku.
V létě 1920 se seznamuje s mladou herečkou Olgou Scheinpflugovou, do níž se okamžitě zamiluje (tranzitní Jupiter stojí na Luně a Neptun na MC), ale ke sňatku dojde ze zdravotních důvodů až za dlouhých 15 let. V roce 1920 se poprvé hraje i drama R. U. R., z něhož se do světového jazykového fondu dostalo slovo „robot“. Zároveň se stává dramaturgem vinohradského divadla. 22. března 1922 je představen T. G. Masarykovi, o němž napsal nejenom populární, ale i velice literárně kvalitní Hovory s TGM. Na podzim se v jeho domě zavádí tradice pátečních schůzek intelektuálů různých politických názorů, známých „pátečníků“, jejichž kontakty přetrvaly až do jeho smrti. Druhá polovina dvacátých a první půle třicátých let plyne ve znamení jeho stále rostoucí popularity – a to nejenom doma, ale i ve světě. Z cest píše roztomilé črty, které jsou dodnes populární a neustále vydávané.
Druhá polovina třicátých let není už zdaleka tak idylická jako ta první. V Německu nastupuje fašismus a Čapek tento fakt ve svých dílech jasnozřivě interpretuje. V tomto období je také dvakrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu, kterou však bohužel nedostal. V roce 1938 se v Praze koná kongres světového Penklubu (jehož české sekce byl dlouho předsedou). Tam vysvětluje svým spisovatelským kolegům nebezpečí fašismu a snaží se je přesvědčit, aby intervenovali u svých vlád. Spisovatelé však neměli patrně takové slovo a v září byla podepsána mnichovská dohoda. Po ní následovala emigrace presidenta Beneše a nevybíravé útoky na všechno, co mělo co do činění s první republikou a co Čapek ztělesňoval. Sám emigraci odmítl. Když v prosinci 1938 onemocněl chřipkou, nikdo nepředpokládal, že na ni 25. prosince 1938 v 18:45 v Praze zemře. Jeho žena ve svých pamětech píše, že k nim gestapo přišlo hned 15. března 1939. Ve chvíli, kdy jim říkala, že je pan doktor už skoro tři měsíce mrtvý, se poprvé od jeho smrti dokázala usmát.