Jiří Wolker
Básník, kterého nám zprotivili
Není pro básníka většího neštěstí, než když se stane klasikem. Jeho verše se stanou povinnou školní četbou, studenti se ho učí jako maturitní otázku a z jeho slov se stane nudná a protivná povinnost. Jedním z těch opravdu nešťastných je Jiří Wolker, z jehož díla si všichni pamatujeme povel, který pobízí topiče Antonína, aby přiložil do kotle. Záhy po smrti se stal národní kulturní památkou, učilo (a učí) se o něm ve školách a z jeho komunistického přesvědčení (hříchu to nezralého mládí) se učinil jeho celoživotní program. Jak dalece byl zprofanován, vědí všichni ti, kteří si v Tankovém praporu Josefa Škvoreckého přečetli úryvek o honbě za Fučíkovým odznakem.
V letošním roce uplyne 80 let od jeho onemocnění a smrti a je možná načase, abychom se na jeho život a dílo podívali (alespoň z astrologického hlediska) bez předsudků. Běh jeho života je totiž z mnoha důvodů zajímavý. Jako astrologická výhra velkého kalibru se v této souvislosti jeví Wolkerova kozoroží maminka Zdena. Ta si totiž od narození svého dítěte psala deníček, ve kterém si pečlivě poznamenávala veškeré události, které se nejmilovanějšího člověka v jejím životě týkaly. Díky tomu přesně víme, kdy se budoucí básník narodil. Bylo to 29. března 1900 v Prostějově o druhé hodině ranní (vzhledem k tomu, že při použití všech astrologických technik, které mají zpřesnit hodinu narození, vychází toto na 1. 58 SEČ, nezbývá, než před její pečlivostí poprvé smeknout. Rozhodně ale nesmekáme naposled).
Básníkovy kořeny
Jeho maminka pocházela z prostějovské patricijské rodiny. Tatínek byl vyučený řezník a měl výrobnu známé Prostějovské starorežné, maminka byla duší obchodu. Matka Zdenka se narodila po smrti svých dvou bratříčků jako nejstarší přeživší dítě 4. ledna 1879. V jejím horoskopu je velice zajímavá konjunkce Luna/Pluto v Býku v trigonu na Venuši v Kozorohu, která z ní vytváří matku par excellence. Poněkud cynicky můžeme říci, že pro jejího slavného syna bylo štěstí, že zemřel dříve, než se stačil oženit. Paní tchýně s takovouto planetární výbavou by byla pro každou potenciální snachu velice obtížným oříškem.
Otec Ferdinand Wolker se narodil 19. dubna 1873. V jeho horoskopu upoutá stacionární Merkur v Beranu, který z něj dělal populární osobnost prostějovské české společnosti, a to i přesto, že se narodil v poměrech, které byly zřetelně chudší než poměry jeho nastávající. Tatínek byl kožešník, který zemřel, když bylo synovi 11 let a jeho maminka se vdala podruhé. Nevlastní otec nebyl rozhodně žádným klasickým otčímem a dbal na vzdělání svého vyženěného syna. Dal mu pět tříd reálky a dostal ho do učení do železářské firmy. Po vyučení přešel do Prahy, kde navštěvoval obchodní školu. Tam se málem oženil, ale mamince se jeho vyvolená nelíbila a proto ho dostala v roce 1894 zpátky do Prostějova. V časném létě 1895 se seznámil se Zdenkou, kterou si musel na její rodině doslova vybojovat. Rodiče se mu ji snažili dostat z dohledu a poslali ji do Prahy, kde získala na svou dobu velice dobré vzdělání. Jejich kontakt však trval i nadále a rodiče pochopili, že proti své tvrdohlavé dceři nemají šanci. V lednu roku 1898 bylo slaveno zasnoubení a 6. června 1899 byla slavná svatba.
Mladí manželé však spolu s rodiči nejen žili, ale i pracovali, což se na jejich vztahu nepodepsalo právě nejlépe. Ti totiž měli přesné představy o jejich životě a nemohli se smířit s tím, že zeť není za jejich dceru dost vděčný a že ji nemiluje tak, jak by si představovali. V této pohnuté době čeká Zdenka budoucího českého básníka, který byl počatý pravděpodobně ve večerních hodinách 23. června 1899. Všechno by bylo pěkné, kdyby téhož dne nebylo ve 14.18 SEČ celkové zatmění Měsíce, které se nacházelo na druhém stupni Kozoroha – tedy čtyři stupně od básníkova ascendentu. Na tomto stupni – tedy přesně 2 stupně 19 minut se nachází i ascendent posledního lunárního horoskopu, který nastal dne 14. 12. 1923 v 8.21 SEČ (počítáno na Poprad).
Když si však čteme v památníčku jeho maminky o tom, jak v těhotenství hodně četla, jak si prohlížela krásné obrazy, aby její dítě bylo hezké, jak jí celý okolní svět byl lhostejný, můžeme se jenom podivovat tomu, jak již před více než sto lety moudře přistupovala k prenatální výchově dítěte.
Jiří Wolker
se tedy narodil 29. března 1900 v 1.58 SEČ v Prostějově. Hlavní a jedinou dominantu jeho horoskopu tvoří T-kvadratura v pohyblivých znameních, jejíž centrum leží ve druhém domě v Rybách. V druhém domě se nachází i vládce domu osmého. Stacionární Jupiter, Uran a Dračí hlava se nacházejí v domě jedenáctém, přičemž na ascendentu je Saturn v Kozorohu. K legendám, které se kolem Jiřího Wolkra vyvinuly, patří i jeho vztah k rodičům. Všichni hovoří o jeho láskyplném vztahu k mamince a vysoce konfliktním vztahu k otci. Při pohledu na horoskop však zjistíme, že to není tak zcela jednoduché.
Na Jiřího trojkonjunkci Jupiter/Uran/Dračí hlava je matčin Saturn, na jeho Venuši maminčina konjunkce Luna/Pluto, a na jeho IC Neptun matky. Tyto aspekty vypovídají nejenom o zbožňování ze strany maminky, ale i o tom, jak se ho snažila hlídat a jak žárlila na každého, kdo se pohyboval v její blízkosti. Vzhledem k tomu, že je Merkur matky v kvadrátu na Marse syna a v opozici na jeho Neptuna, Mars matky v kvadratuře na jeho Lunu a Jupiter matky v kvadratuře na jeho MC, nešlo by mezi tak vyhraněnými lidmi určitě během života jenom o idylický a bezkonfliktní vztah.
Otec má svého stacionárního Merkura v konjunkci se Sluncem syna (učil ho odmala recitovat a byl na něj pyšný) na básníkově Venuši se nachází konjunkce Venuše/Pluto otce a jeho retrográdní Mars na Jiřího MC. Lze tedy říci, že Jiří zemřel dříve, než si přestal rozumět s matkou a než si začal rozumět s otcem. Láska otce se synem je totiž jenom málokdy jednoduchá a vyžaduje z obou stran trochu více času. V tomto případě to však nebylo dopřáno.
Luna, která je u všech poetů velmi důležitá, se nachází v Rybách v XXVI. lunárním domě, kde hovoří o dobrých mravech a o poznání, a v lunárním pásmu, kde přináší příznivé manželství (pro což by mluvila i Luna jako vládce descendentu v domě druhém, kde je v povýšení) a idealismus. Zároveň upozorňuje na to, že zrozenec dává všechny síly do projektu a nikoliv do realizace. Tato zastávka je nepříznivá pro cesty (v této souvislosti bychom měli vzpomenout jeho cesty na Bašku v roce 1922, který měl zlikvidovat následky po jarním onemocnění. Celý pobyt však trávil s tuberkulózními pacienty, kteří tam hledali ztracené zdraví. Nepodařilo se jim to – v roce 1930 nežil kromě Konstantina Biebla ani jeden).
První školní léta
začala budoucímu básníkovi v roce 1906, kdy začal chodit do obecné školy. Učí se lehce, ale podle maminky se učit přece jenom musí. Škola však není jeho jediným zájmem: v roce 1908 si k ní přibírá housle, v roce 1912 klavír, v roce 1913 a 1914 jede na prázdniny do Šumperka, kde se v rodině učí německy. V roce 1915 se začíná učit anglicky, v roce 1917 francouzsky. Přestože je neustálým premiantem, nezanedbává tělocvik, ve kterém dosahuje značného mistrovství. V roce 1916 se v létě účastní skautské výpravy, na níž si píše deník, který byl později vydán knižně a vzbudil zaslouženou pozornost. Ještě v roce 1919 píše nadšené sokolské verše.
Do těchto let, kdy ze sebe vytváří všestranně vzdělaného člověka, spadá i jeho první láska, kterou v horoskopu naznačuje Mars, který jde v direkcích přes Slunce. Musela to být láska zajímavá už proto, že ji symbolizuje Pluto v domě pátém, který je v radixu na karmických uzlech, a který do života zrozence přináší vášně, které ho doslova sžírají. Vášně se objevují neznámo proč a odkud, ale zrozenec se je vždycky snaží logicky zdůvodnit. Rozpad vztahů nastupuje pomalu a nepozorovaně, až nakonec nevydrží poslední úder a končí provždy. Vztahy jsou podloženy iracionálním strachem a láska je spíše důvodem k smrti než k životu. Každý básník však potřebuje v životě trochu tajemna a vzhledem k tomu, že takovýto Pluto přináší i dostatečně tajemné partnery, lze říci, že mu mohl dodávat trochy potřebné uhrančivosti, bez níž se jenom těžko nachází inspirace k milostným veršům.
V roce 1919 Jiří maturuje a odchází do Prahy na práva. Od počátku vysokoškolského studia mu až do smrti prochází Pluto po descendentu. Není tedy divu, že se s první láskou rozchází. V Praze se zapisuje na práva, která studuje kvůli rodičům, a na některé filosofické přednášky, které studuje z vlastního zájmu.
Jako vysokoškolák
se pohybuje mezi mladými literáty, kteří jsou všichni bez výjimky nadšeni událostmi v sovětském Rusku a hlásají revoluci, která osvobodí zotročené masy a nastolí sociální spravedlnost. Jiří je k takovému snění planetárně velmi dobře vybaven. Jupiter, Uran a Dračí hlava v domě jedenáctém ve Vodnáři vypovídá o přátelích, o ideálech a o opojení z revolučního řešení všech problémů. Ve dvacátých letech byl totiž levicový přístup mezi intelektuály módou. Do roku 1929, kdy všichni tito mladí a nadšení narazili na Gottwaldovy karlínské kluky, kteří jim ukázali, zač je toho revoluční loket, bylo ještě daleko. Přes veškerý kulturní i společenský život, kterému se Wolker nevyhýbá, pokračuje jeho studium přesně podle plánů. Rodičům slibuje ke stříbrné svatbě, která má být v roce 1925, svůj doktorát, a snaží se, aby svůj slib splnil. Hlásání revolučních zítřků je věc jedna a povinnosti, které je nutno plnit, je věc druhá. 9. března 1921 skládá první státnici. Složí ji ze všech kandidátů jako jediný a není ani divu – tranzitní Merkur je v sextilu na jeho Slunce na ascendentu a tranzitní Saturn v trigonu na radixovou Venuši. V červnu 1921, kdy se Merkur dostává v direkcích na své radixové postavení, mu vychází první kniha Host do domu. V srpnu 1921 mu však umírá babička a o necelý rok později dědeček. Básník se s oběma rozloučí verši, a pokud ho napadne staré úsloví o smrti, která vždycky přichází třikrát, odežene ho jako pověru, která nemá opodstatnění. Zatím se mu všechno daří podle představ. Učí se ke druhé státnici, v prosinci 1922 vychází kniha balad Těžká hodina, která nezapře inspiraci lidovou poezií a dodnes poutá vysokou formální úrovní. Opět zásluha Saturna na ascendentu…
Nemoc
propukla 6. dubna 1923, kdy v Prostějově přednášel Josef Hora, kterého Jiří vyprovázel na nádraží. Ráno následujícího dne měl horečku a přivolaný lékař konstatoval chřipku. Luna této události stojí přesně na Saturnu, a Merkur, který je v radixu vládcem osmého domu, je se Saturnem v opozici. Neptun se stěhuje z šestého domu v radixu, kde symbolizuje chorobu obtížně diagnostikovatelnou a v podstatě neléčitelnou, na hrot čtvrtého domu, kde ukazuje na konec života. Jako horoskop tzv. dekumbiturní, který se počítá na moment, kdy se choroba poprvé projevila, neukazují tyto planety žádnou příznivou prognózu. Po chřipce se na plicích objevuje tuberkulózní nález. Tuberkulóza byla v této době velmi rozšířenou chorobou, která se však nedala nijak účinně léčit. Nemocní byli odváženi do vysokých hor, kde jim měl prospívat čerstvý vzduch a bohatá strava spolu s klidovým režimem. O antibioticích nebo antimykoticích ještě dlouho nikdo neuslyší… Jeho léčebný pobyt se uskutečňuje ve Vysokých Tatrách, kam vyráží 15. června 1923. Mars mu spolu s Plutem přechází přes descendent a retrográdní Jupiter couvá přes MC. 26. června nastupuje v Tatranské Poliance do ústavu dr. Michaela Guhra, který se netají dobrými nadějemi, jež do jeho případu vkládá. Maminka tedy klidně odjíždí a Jiří se začíná léčit. Všechno vypadá velice dobře, v srpnu je u něj dokonce pár dní otec a přináší domů samé potěšitelné zvěsti. Jiří se chce vrátit domů a k práci co nejrychleji a celý říjen o ničem jiném ve svých dopisech nepíše. Když už je jeho odjezd skoro stanoven, onemocní 23. října 1923 zápalem plic. Na descendentu události je retrográdní Pluto, na radixové Luně Uran a karmické uzly a k dovršení všeho nepěkného se na IC nachází Černá luna. Lékaři se však pořád ještě nevzdávají naděje a Jiří horečnatě píše. Už velice dobře ví, že nejde o žádné laškování, které ho má učinit zajímavějším a přitažlivějším, ale že jde o skutečný boj o život. Po jeho boku opět stojí matka, která ho přijela ošetřovat. Ve chvílích, kdy se šla podle synova pokynu projít, psal tento verše, které ještě dnes vyrážejí dech svou syrovostí a upřímným smutkem. Loučí se v nich se svou láskou a 23. 11. si píše svůj vlastní epitaf. Opravdu ze srdce. Důkazem jsou jak skvělé aspekty na radixový Merkur, tak stacionární Neptun (ten ze šestého radixového domu), který vytváří kvadraturu na Venuši, která je v radixu v domě čtvrtém. Není tedy náhodou motto, které zní: Umíraje píši básně…
Ze zápalu plic se vyvine zánět pohrudnice a nepomůže ani nabodnutí exsudátu, které je provedeno 5. 12. 1923. Slunce v tento den vytváří kvadraturu na Merkura a Černá luna je na Venuši. Když přijede na Vánoce za rodinou otec, Jiří ho už skoro nepozná. Po vánocích jej přijede navštívit bývalý profesor z gymnasia, který matce řekne pravdu. Kozoroží matka se rozhodne k výkonu, který byl i tehdy heroický a který by byl v současné době nemožný. Naloží syna na nosítka a odváží ho do Prostějova, aby zemřel doma. Dneska si takovou akci nedovedeme ani představit, ale tehdy nikdo z ošetřujících lékařů nic nenamítal.
V zimě a vánici vezla umírajícího syna v nákladním vagóně domů 12 hodin. Slunce přecházelo přes Saturna na ascendentu…
Smrt
nastala opravdu až po převozu do Prostějova a to 3. ledna 1924. V jejím horoskopu se opakuje radixová kvadratura Merkur/Saturn, přičemž Merkur je opět vládcem osmého domu a Saturn vládne Slunci. Merkur v direkcích zároveň přichází na 5. stupeň Berana a je v přesné kvadratuře na radixového Saturna. Merkur je na ascendentu a Slunce na hrotu dvanáctého domu. Příčinou smrti je tuberkulózní meningitida, kterou symbolizuje Merkur jako planeta signující centrální nervový systém. Tato komplikace tuberkulózního procesu se v roce 1924 opravdu léčit nedala.
Básník zemřel, byl 5. ledna 1924 pochován a dostal se do maturitních otázek.
Spolu s kamarádem historikem jsme jednou uvažovali o tom, jak by pokračoval jeho básnický vývoj, kdyby se byl uzdravil. Asi by opravdu dostudoval práva a otevřel si advokátní kancelář, ve které chtěl pomáhat lidem sociálně slabým. Patrně by byl v roce 1929 vyloučen spolu s dalšími spisovateli z komunistické strany, asi by se přiklonil ke spirituální poezii, a pokud by ho jako Vančuru nepopravili nacisté, popravili by ho jako Kalandru komunisté. Předčasnou smrtí se z něj stala kultovní postava komunistické literatury a nenáviděná maturitní otázka. Snad teprve teď nastává čas, kdy se nad ním můžeme zamyslet bez emocí a kdy můžeme jak jeho život, tak jeho dílo zhodnotit poněkud objektivněji.
Opravdu si to zaslouží.