14/2006) Raffael

Nedávno probíhala na jednom z astrologických diskusních fór debata o tom, zda a jak se pozná horoskop umělce a zda se liší od horoskopu obyčejného člověka. Debata k žádnému relevantnímu závěru nedospěla – snad proto, že se doba mění a umění ji buď kopíruje nebo předchází. Práce s s horoskopem umělců je opravdu zajímavá. U spousty těch středověkých vůbec netušíme, kdy se narodili a jaký byl jejich běh života. V encyklopediích jsou uvedeni jako Mistři a jejich přídomek je většinou určen podle toho nejdůležitějšího, co vytvořili. (Jde třeba o Mistra vyšebrodského.) Další skupinu tvoří umělci, o kterých víme, kde a jak žili, ale jejich datum narození je velice spekulativní. Děti se rodily doma, datum si nikdo nezapamatoval a pokud se dochovaly matriky, nebylo tam uvedeno datum narození, ale křtu. Může nás utěšit, že se křtem se tehdy neotálelo a proto se křest od narození liší maximálně o dny.

Jedním z jubilantů, jejichž datum narození je sice sporné, ale jde o člověka, který si vzpomínku nepochybně zaslouží, je malíř který je znám jako Raffael (vlastním jménem Raffaelo Santi). Narodil se patrně 6. dubna 1483 v Sanziu u Urbina v Itálii. Jde o kosmogram, jehož základem je útvar zvaný mystický obdélník, který zaručuje inspiraci. V Beranu je kromě obou světel ještě retrográdní Venuše. Retrográdní jsou i všechny planety od Jupitera až do Pluta, což mluví o spoustě práce, kterou musel malíř rozvoji svého umění věnovat. Zpočátku ho doma učil otec, v 16 letech se dostal do Perugie, kde začal malovat své první velké a dosud dochované obrazy. Když se podíváme na direkce šestnáctého roku života, překvapí nás stacionární Merkur, který se točí do retrogradity (zůstal tam do konce jeho života). Venuše jde už přímým chodem (otočila se kolem 12 roku života), Slunce se posunulo na plusové uzly a Luna se dostala do konjunkce se Saturnem.

Počátkem roku 1505 odchází Raffael do Florencie, kde se setkává s nejvýznamnějšími umělci té doby – s Leonardem a Michelangelem. Maluje hlavně Madony, které jsou tak životné a sličné, že to vypadá, jako by malíři nedaly vůbec žádnou práci. Je to však omyl, protože podle pamětníků o kompozici a každém detailu svých obrazů velice důkladně a dlouho uvažoval. Z Florencie se pak stěhoval do Říma, kde vstoupil do služeb papeže Julia II., pro kterého zdobil nový vatikánský palác. V roce 1514 ho další papež – Lev X. – pověřil vedením stavebních prací na svatopetrském dómu, v roce 1515 se stává správcem římských památek. V závěru života se věnoval portrétům. Když zemřel, nechal po sobě spoustu studií a náčrtů. Zemřel v roce 1520 na Velký pátek, který toho roku připadal na den jeho narozenin. (Je zajímavé, že v den smrti se dostává tranzitní Neptun do kvadratury na Slunce, které v direkcích vyšlo z Býka a je v prvním stupni Blíženců.)

O tom, jaký Raffael doopravdy byl, celkem nic nevíme. V renesanci nebyl bulvár a proto toho mnoho nevíme ani o jeho přátelích, ani o osobním životě. Přesto se však dochovalo množství klípků o jeho milostných dobrodružstvích. Když se o tomto malíři píší hodnotící studie, většinou se na konci uvede, že byl velkou uměleckou osobností, protože se dovedl prosadit i v konkurenci takových géniů jako byl Michelangelo či Leonardo. Mě však zaujala jiná věc: Když si spočítáme obrazy, studie, práci na chrámu sv. Petra a všechny ostatní aktivity, a dodáme k tomu úmrtí v pouhých sedmatřiceti letech, jenom uvažuju, kde při tom všem našel čas na milenky…