48/2004) Malíř

Když se 24. listopadu roku 1864 narodil o šesté hodině ranní hraběti de Toulouse-Lautrec-Monfa syn a dědic (stalo se to ve Francii v Albi (2.08 E, 43.56 N), byl opravdu důvod k oslavám. Dítě totiž patřilo do starého šlechtického rodu, jež se proslavil už za křižáckých válek (pokud máte čas a internet, podívejte se na jeho rodokmen; je to opravdu impozantní počtení). Dítě bylo pokřtěno jako Henri-Marie-Raymond a vypadalo to, že prožije život zámožného aristokrata, po němž kromě nadace nebo několika řádků v rodinné kronice nic nezbude. Horoskop, který se podle vládců, sestává ze dvou řetězců, napovídá, že by tomu tak mohlo i být. Prvnímu řetězci vládne Jupiter a dominantu druhého tvoří recepce mezi Saturnem a Venuší. Saturn je v horoskopu na hrotu dvanáctého domu, kde podle klasiků hovoří o osamělosti a o dlouhých a chronických nemocích. Choroba o sobě dala vědět už v časném mládí, kdy si zlomil v letech 1878 a 1879 obě nohy. Léčba byla jistě ta nejlepší, jakou mohl dostat. Z dnešního hlediska se můžeme zamyslet, zda byla taky nejúčinnější a patrně dojdeme k názoru, že nikoliv. Zlomené nohy totiž zakrněly a budoucí majorátní pán zůstal nadosmrti mrzákem. Nejvíce tím zklamal svého otce, který v něm viděl budoucího partnera na lovech a jiných mužných zábavách. Matka řešila rodinnou krizi příklonem k víře, což vztahy příliš neupevnilo.

Naštěstí si malý Henri už před úrazem maloval a i rodina, i když měla o jeho budoucnosti jiné představy, souhlasila s tím, že se bude malířství seriózně učit. Od roku 1882 se tedy začal věnovat malířství naplno (Neptun a Saturn mu šly přes descendent). Po pětiletých studiích si zařídil v roce 1887 na Montmartru vlastní ateliér (Jupiter přechází přes Saturn na hrotu 12. domu a dá se říct, že jde o určité vítězství nad chorobou). Ateliér sice byl, ale malíř v něm přesto netrávil zbytečně mnoho času. Jeho světem byly okolní kavárny a kabarety, kde maloval po stěnách a jejichž dámské osazenstvo mu sloužilo jako inspirace. Díky plakátu, který vytvořil roku 1891 pro Moulin Rouge, se dostal tento šantán i do dějin umění. Kromě barů však se svým bratrancem medikem navštěvoval i nemocnice a pitevny, zajímal se o sport i o soudy. Hodně cestoval a na svých toulkách se seznamoval s dílem malířů i spisovatelů. Jeho výstava z roku 1896 měla lehce skandální příchuť, neboť na ní vystavil i své obrazy z nevěstinců, ale naštěstí je ukazoval jenom těm, kteří projevili otevřený zájem. Samozřejmě nic neprodal a celá kolekce zůstala dodnes kompletní.

Byl sice nemocný a groteskního vzhledu, ale nepochybně to byl muž. Jeho lásky byly sice četné, ale žádná z nich se nedá považovat za šťastnou v normálním slova smyslu. Své deprese a duševní utrpení se pokoušel zvládat pomocí alkoholu (o nebezpečí alkoholismu v horoskopu hovoří opozice Luna/Neptun) a jeho zdraví se od roku 1898 (zajímavé jsou aspekty tranzitního Saturna na osobní planety a kvadrát Černé luny na Lunu) začalo rapidně zhoršovat. Zemřel 9.9.1901, když mu do dvanáctého domu vstoupil Mars a na ascendentu se objevily severní uzly.Nad jeho hrobem upřímně plakaly všechny jeho kamarádky ze šantánu. Jako jediný muž totiž opěvoval jejich chřípí. Při jeho mizivé tělesné výšce to bylo to první, čeho si na ženě mohl všimnout.