41/2005) Homeopatie

Vzpomínám si na doby, kdy byl manžel těžce nemocen a kdy nebylo jasné, zda vůbec přežije. Procházel chemoterapií a kromě všech ostatních negativních důsledků se mu vyrazil mokvavý, červený a bolestivý ekzém. Hodně svědil a navíc se nedal poškrábat, protože každý dotyk pekelně bolel. Lékaři mu vysvětlili, že je to odezva organismu na léky a nabídli, že dají antihistaminika na potlačení reakce. Při představě, že se do jeho už tak dost zmučených jater bude cpát další chemie, mi zabylo špatně a rozhodla jsem se hledat pomoc jinde.

Na drátě byla v mžiku ochotná kamarádka homeopatka, nechala si popsat ekzém a jeho projevy, dala lék Apis a připsala dávkování. Navíc doporučila, aby si bral dávku preventivně, několik dní před tím, než půjde na další kúru. Ekzém zmizel a léčba probíhala až do úspěšného konce. (Musím zaklepat). Naše rodina se tak na vlastní kůži přesvědčila o účinnosti této léčby, která zabrala, a všem nám bylo celkem u paty, proč tato kurativa funguje.

Když jsem však v sobotu 10. září otevřela můj oblíbený deník Dnes a nalistovala v něm přílohu Věda, zjistila jsem, že zaujímám ryze a zcela nevědecký přístup. Pan profesor Heřt (ano, ten ze Sysifa, co se kasá, jak propitval stovky mrtvol a akupunkturní dráhy neviděl) tam vysvětluje, proč homeopatie prostě fungovat nemůže, hovoří o tom, jaký je to podvod, zabývá se studiemi, které ji odhalují a navíc píše o tom, jak současná medicína vyřazuje všechny léky, jejichž účinek není založený na důkazech, ze svého arzenálu. Vysvětluje nutnost učit už na školách kritické myšlení, které nedovolí, aby se děti v dospělosti staly otroky nebo dokonce stoupenci vědy, kterou jim zdravý rozum neodsouhlasí.

Na druhou stranu se v diskusi postavil dětský lékař Tomáš Karhan, který nemluví ani tak o studiích, jimiž se pan profesor ohání, ale ze své praxe dětského lékaře hovoří o pacientech, kteří strádali onemocněními, jež se pravidelně vracelo (uvádí třeba zánět středního ucha) a po aplikaci homeopatie se najednou vyléčilo. Homeopatie je podle něj podložená empiricky, ale časem se na model, podle nějž funguje, přijde.

Při této četbě se mi vybavila jedna nepříliš známá historka. Když Marie Curie – Sklodowska objevila radium, nikdo nevěděl, jak je práce s ním nebezpečná. Vědci nedodržovali jakoukoliv ochranu proti záření, vzorky brali volně do ruky a podobně. Pro Marii v té době pracovala jedna mladá dívka, která brzy dala výpověď. Paní šéfové vysvětlila, že má pocit, jako by z rádiových vzorků něco zářilo a ničilo jí to zdraví. Vědkyni, která v duchu nejlepších realistických tradic přelomu devatenáctého a dvacátého století samozřejmě nevěřila ničemu, na co se nedá sáhnout, si tuto událost poznamenala do svého deníku, kde dívku velkými tiskacími písmeny označila jako idiotku. Když se na událost podíváme dnes, vidíme, že je možné mít dvě Nobelovy ceny a nemít pravdu. Ta mladá dáma nic nevěděla, ale to, co cítila, později věda potvrdila.

Sama opravdu nevím, jak homeopatie funguje. Když si však vzpomenu na ekzém svého manžela, je mi to opravdu srdečně jedno.