07/2004) Smrt básníka

Rusko je země veliká a i dneska je tam možné to, co by na celém zbytku světa vyvolalo jenom němý úžas. Vzpomeňme na otevírání lahví šampaňského šavlí, na ruskou ruletu nebo na souboje, které zbavily ruskou literaturu dvou snad nejnadanějších básníků.

Alexandr Sergejevič Puškin, který zemřel tímto zvláštním způsobem, se narodil 26. května 1799 juliánského kalendáře – jinak to bylo 6. června) v 17.37 GMT v Moskvě (zdroj – Rossijskaja kniga kart). Pocházel sice ze šlechtické rodiny, ale přesto na něm bylo něco zajímavého. Po matce byl totiž potomkem Abrama Hannibala, což byl oblíbený černoch Petra Velikého, kterého car také oženil (měl patrně svérázný smysl pro humor). Celý horoskop Puškina hovoří o budoucí proslulosti: Ascendent ve Střelci, jeho vládce Jupiter na descendentu spolu se Sluncem, čtyřkonjunkce Luna/Mars/Venuše/Saturn na hrotu osmého domu, MC tvoří trigon na Slunce a vládcem MC je Venuše.

To, jak se stal z Puškina nejlepší ruský básník, se najde v knihách a není to pro tento sloupek důležité. Ke smrti ho však paradoxně vedla láska. Puškin se totiž roku 1829 seznámil s krásnou Natalií Gončarovou a požádal ji o ruku. Odpověď měla do nadšení daleko a proto odešel do rusko-turecké války. To zapůsobilo a v roce 1830 dostal povolení ke svatbě, která se odehrála s pompou a nádherou 18. února 1831 (juliánský kalendář). Při pohledu na Lunu události, která napadá výše uvedenou čtyřkonjunkci a Marse, který na ni zase dělá trigon, můžeme lehce odhadnout, že sexu bude sice dost, ale emoce přijdou zkrátka. Neharmonické aspekty Neptuna napovídají, že kolem mladého manželství bude opravdu hodně řečí – a tak tomu opravdu bylo.

Mladá Natálie (narozena 8. září 1812 v 21.27 GMT v Tarnově) byla sice krásná, elegantní, plodná (za 6 let manželství 4 děti), ale zároveň taky lehkomyslná. Hlavně si neuvědomovala, že má vedle sebe člověka, který má vzhledem ke svému původu, zjevu i majetkovému postavení dost důvodů ke komplexům a řeší je tak, jak mu velí stelium na hrotu osmého domu – tady i za cenu svého sebezničení. Navíc příjmy nestačily ke způsobu života, který by si Puškin pro Natálii přál a pro sebe považoval za důstojný. V roce 1836 (Jupiter jde přes stelium a Pluto tvoří kvadraturu na Mars; progresivní Slunce je na vrcholu osmého domu a na steliu) se kolem jeho ženy začal točit adoptivní syn holandského velvyslance d´Anthes a jdou řeči o tom, že Natalie není jeho dvoření lhostejná. Puškin ho vyzval na souboj, nicméně d´Anthes požádal o ruku Nataliiny sestry a souboj byl odvolán. Když si potom její sestru skutečně vzal, byli z něj a básníka švagři a vypadalo to, že se z celého skandálu stala historka, kterou budou oba vyprávět vnoučatům u krbu.

24. ledna 1837 (juliánský kalendář) dostal Puškin anonymní dopis, který mu byl adresován jako představiteli řádu paroháčů. Bylo novoluní a potvrdilo se, že dny neviditelného měsíce jsou opravdu pro rozhodování nepříznivé. Vyzval totiž d´Anthese na souboj, který se odehrál 27. ledna 1837 (8. února) a který pro básníka skončil průstřelem dutiny břišní a následkem toho smrtí, která nastala 29. ledna 1837 (10. února) v 12.10 GMT v Sankt Petersburgu. Car básníka na smrtelném loži zbavil starostí o hmotné blaho jeho rodiny (děti s vdovou dostaly slušnou rentu a zaplatil básníkovy nemalé dluhy) a vypověděl d´Anthese z Ruska. Ten zemřel až v roce 1895. Událost inspirovala mladého studenta vojenského učiliště k veršům, jež nazval „Na smrt básníkovu“. Za několik let sejde ze světa stejným způsobem a připraví tak ruskou literaturu o další chytrou a slibnou hlavu – hlavu Michaila Sergejeviče Lermontova.