15/2003) Zvíře má už sedmdesát!

Nedá se říci, že by v slzavém údolí, které nazýváme životem, nějak zvlášť výrazně fungovala spravedlnost. Naprosto spravedlivě však funguje čas. Měří stejně pánům jako kmánům, krasavcům jako ošklivým a slavným jako těm úplně obyčejným. Jsou však chvíle, kdy se rozum brání připustit, že se čas podepsal i na někom, kde prostě stárnout nemůže. Ve středu 9. dubna však budeme muset připustit, že tomu tak opravdu je. Sedmdesáté narozeniny oslaví totiž dlouhodobý idol paní a dívek – Jean Paul Belmondo. Narodil se 9. dubna 1933 v 9.00 SEČ v Neuilly Sur Seine (zdroj DAV) v umělecké rodině. (viz IC ve Lvu). Zamlada se věnoval různým sportům, zvláště vynikal v boxu (viz tvar nosu a Lunu spolu s Jupiterem v pátém domě). Když mu bylo 16, onemocněl tuberkulózou (Saturn v direkcích mu vytvořil opozici na radixového Marse) a když se za rok ze sanatoria vrátil, bylo jeho rozhodnutí jednoznačné: herectví.

Dá se říci, že byl pro své plány velice dobře planetárně vyzbrojen: Vládce ascendentu – tedy Merkur – je v domě jedenáctém, z něhož zaručuje přízeň davů, a pod jeho vládou je rovněž hrot pátého domu, v němž se nachází Luna pod vládou Venuše (srdce paní a dívek se při jeho objevení se na plátně zaručeně rychleji rozeběhla). Jupiter v pátém domě mluví nejen o štěstí, které při hraní prožívá, a o uspokojení, které mu nese, ale i o velké pýše na své herecké schopnosti (je známo, že se do velmi pozdního věku nenechával zastupovat kaskadéry a to i při nejnáročnějších scénách). Divadlo začíná hrát od počátku 50. let (první návrat lunárních uzlů). V roce 1952 nastupuje na konzervatoř a v roce 1957 (druhý návrat Jupitera) exceluje v roli Petruccia ve Zkrocení zlé ženy. O rok později se dostává poprvé před filmové kamery (Slunce mu v direkcích utvořilo trigon na Jupitera) a začala zběsilá smršť čím dále lepších filmů, které plnily nejen hlediště kin, ale i kapsy jejich hlavního protagonisty. Ztělesňuje tvrdé gangstery, neohrožené policisty, svůdce a podvodníky stejně bravurně jako rozmanité dobrodruhy. Vzhledem ke Slunci, které je spolu s Venuší a s Uranem v Beranu, je jeho energie téměř nevyčerpatelná a jeho filmografie obsahuje hodně přes osmdesát filmů.

Kromě romantické žilky má však i velice realistický přístup ke svým pozemským statkům: v roce 1973 (je mu 40 a ascendent přechází v direkcích do Lva) zakládá produkční společnost. Na konci devadesátých let se také vrací ke své staré lásce – divadlu – a exceluje v takových perlách romantického repertoáru jako je Cyrano z Bergeracu. Jeho zásluhy ocenil i francouzský stát, od nějž v roce 1991 (druhá saturnská revoluce) obdržel stužku řádu Čestné legie. Když se podíváme na Belmondovu nehybnou fotografii, najdeme leccos, ale tuctového filmového krasavce rozhodně ne. Když se však rozběhne film, uvidíme člověka, který hraje očima, tváří a duší a hlavně hraje s takovou obrovskou chutí, že své diváky vtáhne do děje – a to i do takového, který má k dokonalosti hodně daleko. Ve výsledcích všech možných anket i sociologických průzkumů se lze dočíst, že při posuzování mužské přitažlivosti nedávají ženy přednost fyzické kráse, ale spíše vyzařování zajímavé osobnosti. Když se na Belmonda podíváme pod tímto úhlem pohledu, je celkem jasné, proč nemá ani přes svůj boxerský nos o ctitelky nouzi. Osobnost to totiž bezesporu je.