28/2003) Stacionární Uran

Ještě dnes se najdou lidé, kteří mají za to, že transsaturnské planety působí spíše na velké lidské skupiny (třeba na národy) než na jednotlivce. Ještě dneska se najdou lidé, kteří nepovažují stacionaritu planety za cokoliv zajímavého, co si zasluhuje zvláštní pozornosti. A ještě dneska se najdou lidé, kteří mají za to, že si Černá luna nezasluhuje bližší pozornosti, protože je to jenom bod, který vznikl výpočtem. Já mám však na věc jiný názor – a potvrdila jsem si ho v pátek 6. června 2003 v 8.15 hod. SELČ. V tuto chvíli jsem totiž vyrážela do školy v Bielsku a s kufrem, kabelkou a kloboukem (kromě školy mě čekala oslava, na které jsem se hodlala prezentovat jako dáma) se ubírala k autobusu.

Téměř u zastávky se mi v podstatě rozpadla pravá bota. Protože jsem šla na poslední chvíli, jak bývá mým zvykem, neměla jsem už čas se vracet, takže jsem se s botou, která na noze držela jenom silou vůle, doplazila do vlaku. Cestou jsem získala od domorodné kamarádky (Evo, ještě jednou díky!) informace o tom, že nejbližší obchod s obuví je v Těšíně přesně naproti nádraží a že si tam můžu boty koupit. Když jsem do Těšína s hodinovým zpožděním dorazila, byla jsem doslova promočená (teploty lámaly maxima) a jediné, co mě se světem smiřovalo, byl fakt, že obchod s obuví je přesně naproti nádraží. Omyl! Obchod tam sice byl, ale na jeho dveřích se skvěl hrdý nápis Inventura. Vzala jsem jméno Boží nadarmo a vyrazila se hledat další obuv. Na tu jsem sice narazila hned za rohem, ovšem boty v ní byly v cenách, které až příliš připomínaly drahotu. Došla jsem tedy na náměstí, kde jsem vstoupila do dalšího obchodu s tímto sortimentem a vybrala si hezké, pohodlné a zároveň nepříliš drahé sandálky v mechově zelené barvě, přičemž jsem ty staré obratem ruky vyhodila. Našlapovala jsem si v nich jako na obláčku přesně do té doby, než jsem přešla náměstí. Tam se totiž na pravé noze odpáraly obě spony a botky mi doslova spadly z nohy. Když jsem se vracela s reklamací, která následovala přesně za deset minut po nákupu, cítila jsem se opravdu jako duchem méně podnětná. Vybrala jsem si druhé sandálky (tentokrát v barvě medově žlutohnědé) a konečně dorazila do čajovny k Evě, kde jsem se zhroutila na rohož a léčila se sklenicí ledového čaje.

Celá anabáze ještě pokračovala problémy s mobilem, který jsem se snažila přesměrovat, aniž jsem byla v dosahu svého operátora. Musela jsem se tedy vracet asi 150 m do poměrně prudkého kopce (s výše zmíněným kufrem, kabelkou a kloboukem) do záběru svého mobilního operátora. Pohled do efemerid mě ani v nejmenším nepřekvapil. Stacionární Uran v Rybách stál v tento den totiž na mé Černé luně. O tom, jaké aspekty měl v tento den vládce krátkých cest – čili Merkur – ani nemluvě. Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že funguje jak stacionarita, tak Uran i Černá luna. Poslední kapitola této anabáze se však psala až v neděli 8. června kolem 15.00 na cestě z Bielska do Těšína. Tam jsem totiž zjistila, že jsem klobouk, ve kterém jsem hodlala budit dojem, zapomněla ve škole na stolku.