46/2003) Křišťálová noc

Když se řekne křišťál, většinou si představíme krásně broušené sklenice, vznešené lustry, slavnostní atmosféru. Když uslyšíme sousloví „křišťálová noc“ evokuje to představu vznešené společnosti, dam v toaletách, pánů ve fracích a lehkého šumění kultivovaného rozhovoru. Všechno je však naprosto jinak, protože skutečná křišťálová noc, která proběhla v Německu v noci z 9. na 10. listopadu 1938, neměla se vznešeností ani s kultivovaností pranic společného.

Předehra k této historické události nastala už v roce 1933, kdy po Hitlerově nástupu k moci nastal na židovské občany tlak, který je měl přinutit k emigraci. Následovalo pálení knih nepohodlných autorů a 15. září 1935 norimberské zákony, které dělaly z Židů občany nižší kategorie. V listopadu 1935 dostaly zákony prováděcí vyhlášku a tedy legální základ. Židé sice houfně emigrovali (množství jich přijala i Československá republika, kde našli asyl třeba bratři Mannové), ale pořád bylo dost těch, kteří v Německu zůstávali a dostávali se do stále bezvýchodnější situace. Dne 7. listopadu zastřelil v Paříži sedmnáctiletý židovský mladík legačního tajemníka velvyslanectví von Ratha, kterého mylně považoval za velvyslance. Byl samozřejmě zatčen a při výslechu uvedl, že jeho čin je odplatou za zacházení, kterému jsou vystaveni jeho příbuzní v Německu.

Když se podíváme na kosmogram události (přesnější hodinu ani data narození protagonistů se mi bohužel nepodařilo dohledat) zjistíme, že téměř přesně o půlnoci ze sedmého na osmý listopad dochází k zatmění Měsíce (přesně v 23.27). V celém kosmogramu vidíme jenom jediný pozitivní aspekt a to je trigon, který spojuje konjunkci Merkura s retrográdní Venuší na samém počátku Střelce na Pluta na samém počátku Lva. Lunární zatmění však svírá s tímto Plutem kvadraturu a evokuje dav puštěný z řetězu, který tmy (v doslovném i přeneseném významu) využívá pro uspokojení svých nejhorších pudů. Ke slovu se dav dostal ve chvíli, kdy se Luna přesunula do Blíženců a na konjunkci Merkur/Venuše vytvořila opozici. Bylo to ve večerních hodinách 9. listopadu, kdy ministr propagandy Goebbels, kterému celá událost spadla do klína jako poněkud opožděný dárek k narozeninám (narodil se 29.10.1897), slavil jako každý rok výročí neúspěšného mnichovského puče z roku 1923. Samozřejmě přizpůsobil celý svůj projev aktuálním událostem a reakce byla nasnadě.

Následoval pogrom na židovské obyvatelstvo. Hořely synagogy, byly rozbíjeny obchody. Pozdější bilance uvádí 91 mrtvých, 10 vypálených synagog a 7500 zničených obchodů. Na Hitlerův rozkaz bylo téže noci odvezeno do koncentračních táborů 35000 Židů. Ti, kteří v Německu ještě zbyli, museli mezi sebou vybrat miliardu říšských marek a zaplatit tak škody, které jim byly způsobeny. Následovaly další represe, které směrovaly až k neblaze proslulému konečnému řešení a k vyhlazovacím táborům, na jejichž konci byla rozvrácená Evropa, téměř vyhubený židovský národ a neuvěřitelné množství mrtvých. A noci, které se dodnes říká křišťálová, daly jméno střepy z rozbitých oken a výkladů, jimiž byla zasypána všechna velká německá města.