22/2003) Isadora Duncan

Není snad umění pomíjivějšího, než je balet. Veškerý výraz, podložený mnohaletou námahou, proběhne během zlomků vteřin a zůstane po něm jenom vzpomínka. Mistr tohoto umění však dokáže svá gesta vtisknout do paměti diváků tak, že na ně vzpomínají ještě i v dobách, kdy je z jejich tvůrce popel a prach. Jednou z takovýchto umělkyň byla i Isadora Duncan, zakladatelka moderního a výrazového tance.

Narodila se 27. května 1878 ve 2.20 hod. (zdroj DAV) v San Franciscu v irsko-skotské rodině. Při pohledu na její horoskop upoutá silně obsazený první dům, ve kterém se kromě Luny na ascendentu - v pásmu, kde dává zrozenci zajímavý život a velice nevšední smrt – nachází také Venuše a trojkonjunkce Merkur/Chiron/Neptun. Její rodiče se záhy rozvedli a muzikální dítě vychovávala matka, která mu ponechávala dostatek volnosti na to, aby se potulovalo po mořském břehu a zkoušelo tančit stejně tak, jak tančily mořské vlny. V roce 1896 se rodina přesunuje do Chicaga (Pluto má sextil na Lunu a Saturn trigon na Marse), kde poprvé v životě tančí ve Snu noci svatojánské. V roce 1899 jede s lodí, která veze dobytek, do Londýna (Pluto trigon na Dračí hlavu, Saturn trigon na Venuši) a tam studuje umění a tančí v soukromých salonech. Během dalších let její hvězda stoupá a ona se stává celosvětovým pojmem. V roce 1904 poprvé hostuje v Rusku (Pluto sextil Venuše).

S láskou je to v jejím životě také zajímavé. Podle pamětníků si zachovala panenství až do 25 roku života (Luna jde v direkcích po Merkuru). Dcera Deirdre se jí narodila až v roce 1906 a syn v roce 1910. Rodinné štěstí však dlouho netrvalo. V dubnu roku 1913 seděly obě děti i se svou chůvou v autě, které nebylo dobře zabržděné a sjelo do řeky Sieny, v níž se utopily (Pluto byl v kvadrátu na Saturna, Saturn šel po Slunci a Uran stál na Jupiteru). Isadora se zhroutila a duševní následky této nehody ji pronásledovaly až do smrti. První světovou válku trávila cestami po Evropě. V roce 1921 řešila svou krizi přijetím pozvání na návštěvu Sovětského Ruska (Pluto jde na Lunu kvadrátem a Neptun sextilem). Porevoluční Rusko ji nadchlo. Zde se také setkává se svou poslední a největší životní láskou, kterou byl o 17 let mladší básník Sergej Jesenin. 2. května 1922, v den, kdy jí šla Venuše po Slunci a Luna po Marsu, se vzali. Po několika týdnech manželství vycestovali do Paříže a posléze i do Spojených států, kde ona měla tančit a on měl číst své verše. Básník však kromě ruštiny nevládl žádným jiným cizím jazykem a celý plán nevyšel. Manželství se rozpadlo a v roce 1922 proběhl formální rozvod. Isadora dále cestovala po Evropě a zakládala své školy. V letech 1931 – 32 pobývala dokonce v Praze.

Zemřela 14. září 1927 způsobem, který byl vskutku nezvyklý. Kolem krku si totiž ovinula svůj pověstný dlouhý šál, zvolala „Na shledanou, přátelé, jedu si pro slávu“ a otočila klíčkem v zapalování. Šál se zamotal do zadního kola a zlomil tanečnici vaz. Černá luna jí šla přes descendent a konjunkce Jupiter/Uran přes Saturna. Její jméno je však dodnes známé. I v Praze existuje institut Isadory Duncan, který je hrdý na to, že nese štafetu jejího poselství i do dnešních časů. Ve svém díle se totiž snažila zharmonizovat projev těla i ducha a to je něco, co je v dnešní době snad potřebnější více než kdykoliv předtím.