01/2002) Nové začátky

Když jsem napsala jeden ze svých Astrofejetonů, požádala jsem svého prvního lektora - to jest manžela - aby si ho přečetl a vyjádřil svůj názor. (Píšícím mezi námi: manžel jako první kritik má své výhody. Je totiž většinou hned po ruce, vidíte bezprostřední reakci, kterou vaše dílo vyvolalo a navíc se za negativní kritiku můžete různými rafinovanými způsoby mstít!) On si ho opravdu přečetl a zeptal se mě, proč jsem tak posedlá představou, že je potřeba neustále začínat znovu. Když jsem se nad tím zamyslela, dospěla jsem k závěru, že je tím patrně vinna rodinná konstelace, ze které pocházím - respektive obě babičky (ne, že by dědečkové nebyli pozoruhodné bytosti, ale o těch zase někdy jindy). Obě byly ze zemských znamení (jedna Býk a druhá Kozoroh) a obě žily naprosto obyčejný život. Babička z maminčiny strany si vzala vdovce se třemi dětmi, dvě z nich (a několik vlastních) také pochovala a nakonec se téměř ve čtyřicítce dočkala mé matky. Ve válce ovdověla a po válce si zlomila páteř, když spadla ze stromu. I při tehdejší úrovni vědy se uzdravila, dokonce natolik, že mohla začátkem šedesátých let onemocnět rakovinou žaludku. Nicméně i tu zvládla a žila až do roku 1973. Vzdělání měla na tehdejší dobu obvyklé - tři měšťanky v Kelči, ale vlastní pílí se vypracovala na místo účetní družstva Svépomoc (matematické schopnosti jsem po ní bohužel nepodědila).

Druhá babička se narodila ve Vídni, kde byl můj pradědeček na vojně a namluvil si tam šik Františku z Tyrol. Po válce se přestěhovali na Moravu, kde babička začala - českého slova neznajíc - chodit do školy a naučila se česky tak dokonale, že prý ji pan učitel často dával rodilým Čechům za příklad. Vdala se, narodil se jí můj otec a žila naprosto obyčejným životem. V šedesátých letech se i ona rozhodla pro nový začátek, když se přestěhovala do Hranic. Její heroické výkony však spadají do devadesátých let. Byla to už stará paní, když si ve svých 86 letech zlomila nohu v krčku. Lékaři sice dělali, co mohli, ale kosti byly díky osteoporóze velice křehké, takže vsadili na konzervativní léčbu, přičemž neopomněli upozornit na úskalí, která s sebou nese vysoký věk. Babča však naznala, že je škoda umírat, když už ti komunisti padli a žila až do posledního roku minulého tisíciletí... Na svých berlích se čiperně pohybovala a ještě v devadesáti letech měla svou samostatnou domácnost. Její Kozoroží přístup k lásce a k mezilidským vztahům vůbec byl pro mě v době dospívání velice určující. Dodnes si pamatuju její vyprávění o tom, jak se na Hané rozešla bohatá svatba proto, že nevěsta měla špinavý vál na nudle, čímž mě nenásilně vedla k tomu, abych pochopila, že i malé příčiny můžou mít velké následky.

V pondělí oslavíme Silvestra a v úterý vstoupíme už do druhého roku nového milénia. Někteří z nás budou uvažovat, kam nasměrovat svůj život. Některé může provázet strach ze stáří, z toho, že už není tolik síly a schopností, z toho, že ruce svazuje dřívější nepromyšlené rozhodnutí... V každé rodině se však najde někdo, kdo musel začínat znovu. Vstupujeme do roku, jehož horoskop zrození má na MC Jupitera v Raku. Můžeme se tedy na své předky obrátit, poprosit je o inspiraci a o duchovní podporu. To, že jsou již dávno tam, kde není čas, není tak důležité. Vždyť i v Knize Knih nám apoštol Pavel praví, že láska nikdy nepomíjí. A jsem si jista, že nám ke vstupu do nového roku pošlou své láskyplné požehnání.