10/2002) Ať žije magie!

 Kdysi dávno jsem seděla nad mým horoskopem s jednou přítelkyní, která - jak praví jedno krásné přísloví - z nejedné pece chléb jedla. Ta do něj chvíli hleděla a potom se mě zeptala, proč já vlastně magii nedělám a že bych měla, protože mám podle horoskopu nesporný talent. Normálně nevím, co na takové otázky odpovědět a většinou si vymyslím zdvořilou a neurážející odpověď. V tomto případě však situace vypadala jinak. Mohla jsem jí velice přesně říci, kdy jsem přišla na to, že magii nemohu a vlastně nesmím dělat.

Bydlím v paneláku, který je orientovaný na jih a západ, což je zvlášť v horkých letních měsících poněkud mučivé. Vlna veder se dá prostě přežít jenom při otevřených oknech a ke spánku se člověk většinou odhodlá až kolem půlnoci, protože dříve stejně neusne. Jedné takové noci jsme tedy leželi a už pomalu zabírali, když tu najednou někdo pod okny nastartoval motorku bez tlumiče a plácek před panelákem dvakrát objel. Prvním důsledkem této exhibice bylo hrozné leknutí. Druhým a přetrvávajícím byl strašný vztek - zvláště když jsem viděla, jak se rozsvěcuje jedno okno po druhém, jak za těmi okny pláčou probuzené děti, jak se začínají hádat manželé... a když jsem si domyslela, že si všichni ponesou špatnou náladu, kterou způsobil nevychovaný fracek, do příštího dne a příštího týdne... Vzpomínám si, že jsme v tuto noc už neusnuli. V klidu jsme si uvařili první ranní kávu a během svítání jsem dospěla k závěru, že já prostě magii dělat nemůžu. Kdybych to totiž uměla, měl by ten zázrak rozbitý jak svůj hlučný stroj, tak i vlastní hubu. Dala bych patrně pozor, aby se mu nestalo nic, co by ho poškodilo trvale. Ale myslím si, že kdyby mu někdo drhl kolena a lokty, plné prachu a kamínků z cest rýžovým kartáčem, což je i dneska v takových případech to jediné účinné, mohl by si potom v klidu přemýšlet o tom, zda mu taková frajeřina stála za to, a pokud by měl zvláště světlou chvíli, možná by se i zamyslel nad tím, jaké měl jeho čin následky.

Už tehdy jsem ale věděla o práci s energiemi dost na to, abych si uvědomila, že bych na takový - byť výchovný - čin neměla právo. Znám se však dost dobře a vím, že pokud bych to uměla, nic by mě nezarazilo. A dokonce doufám, že bych si to uměla zdůvodnit i před nebeským kárným senátem, ke kterému bude každý z nás dříve či později předvolán. Ta moje přítelkyně se tehdy zamyslela a vysvětlila mi, že nebezpečí je v něčem jiném, a to v tom, že se člověk, ovládající magii, začne cítit jako ztělesněná spravedlnost, která však na rozdíl od oné spravedlnosti nebeské nemá pro vynesení rozsudku všechny potřebné vstupy, takže může poškodit nevinného a zároveň zvýhodnit viníka. Mé rozhodnutí však schválila a už nikdy jsme spolu v rozhovoru na toto ožehavé téma nezabrousily.

Já jsem si na tuto historku vzpomněla hlavně proto, že ve čtvrtek 14. března nastává ve 3 hodiny 3 minuty středoevropského času nov v Rybách, který je pro počátky magického studia a pro magické operace velice příznivý. Pokud kdo v sobě cítí magické povolání, není pro jeho započetí příznivější chvíle. Než však začneme, měli bychom se zamyslet, zda magií chceme prohloubit své poznání nebo zda ji chceme využít a zneužít pro ovládání našich bližních. Při novu v Rybách se nám povede obojí. Výběr mezi motivy je však jenom a pouze v našich rukou.