32/2001) Brána světla

Když koncem sedmdesátých let jedni známí pojmenovali novorozeného syna jménem Maxmilián, připadalo mi to docela výstřední. Pojmenovali ho podle člověka, který zemřel před šedesáti lety - 14. srpna 1941. Jmenoval se Maxmilián Kolbe a narodil se v chudých poměrech v Zdunské Woli 7. ledna 1894. V 17 letech vstoupil do minoritského řádu (Merkur v progresích přešel přes Lunu) a řád ho vysílá studovat do Říma, kde v 21 letech obdržel kněžské svěcení (Jupiter v tranzitech prochází po Venuši na konci Vodnáře). Ve 22 letech se vrací do vlasti (Jupiter na uzlech) a v roce 1930 odchází na misii do Japonska, kde buduje řádové tiskárny (Merkur je v Kozorohu a proto byl ve víře spíš tradicionalistou než modernistou). V roce 1936 (uzly se podruhé vrací na své postavení v radixu) se vrací do Polska. V září 1940 je poprvé zatčen (Mars dochází v progresích na Lunu), ale z vězení gestapa se dostane. Na začátku roku 1941 je zatčen podruhé a dostává se do tábora v Osvětimi, který už živý neopustí. V červenci 1941 si velitel tábora Fritsch v rámci represí po útěku jednoho z vězňů vybere deset lidí, které hodlá zavřít do hladomorny a tam je jako výstražný příklad nechat zemřít hladem. Jeden z nich - František Gajowniczek - začne naříkat a vzpomínat na své děti. V tom ke všeobecnému překvapení vystoupí Kolbe a navrhne veliteli obchod: svůj život za jeho. Velitel přijímá...

14. srpna, kdy už se z hladomorny neozýval ani zpěv, ani modlitby, dává táborový kat knězi do srdce fenolovou injekci. Luna v ten den procházela zastávkou, které kabalisté říkají Brána světla. Radixové Slunce a Luna Kolbeho tvořily kvadraturu na Mars události, Venuše tvořila kvadraturu na Saturn a Uran události a Jupiter vytvářel kromě kvadratury na radixové Slunce krásný trigon na Venuši, což si lze vykládat jako uvolnění z pozemských závazků. Opozice radixového Urana na tranzitní Lunu napovídá, že zřejmě nezemřel hlady, ale až na výše uvedenou fenolovou injekci.

Kolbe zemřel, člověk, za kterého se obětoval, přežil dožil se jeho blahořečení (1971) i svatořeční v roce 1982 (během procesu svatořečení prochází Saturn v progresích po Kolbeho Slunci i Luně). Pokud hodnotíme mučedníka jako člověka, můžeme při četbě životopisu narazit na velmi nesympatické rysy osobnosti, které nám s obrazem světce příliš neharmonují. Byl to prostě obyčejný člověk, tvrdohlavý Kozoroh, který setrvával kromě hluboké víry i ve stejně hlubokých předsudcích. Když se ale dostal do konfrontace se zosobněným zlem, vzpomněl si na slova z Evangelia sv. Jana, kde je psáno, že není větší lásky než když kdo položí duši za své přátele. Staré úsloví praví, že konec korunuje dílo. V tomto případě tomu tak bylo stoprocentně.