24/2005) Antoníček

Když jsem kdysi dávno bývala mladá, velice nás zajímalo, zda se vdáme, kdy to bude a koho si vezmeme. Šlo o otázky, kterými jsme se zabývaly více než všemi exaktními vědami, ve kterých nás na hranickém gymnáziu vzdělávali, a spolu se svými kamarádkami jsme na ně velice intenzivně hledaly odpověď. Je samozřejmé, že mezi námi byly vyznavačky praxe, které maturovaly buď se snubním prstýnkem nebo rovnou s dítkem. My ostatní jsme se držely spíše teorie, ale o to intenzivněji jsme hledali veškerou pomoc, která by nás ke kýžené šťastné lásce a následujícímu manželství měla dovést. Šlo o pomocníky jak pozemské (což byly kamarádky, které měly vhodně před vyvoleným nadhodit, že jedno srdce bije jenom pro něj), ale když jejich aktivita nezabrala, sáhlo se i po pomocnících z nebeské hierarchie. Kdysi mi babička jedné mé kamarádky poradila, že ženicha, který se chytí a nepustí, dodává velice spolehlivě svatý Antoníček z Blatnice. Několika příklady ze života své rozvětvené rodiny doložila, že stačila jedna zbožná pouť, uskutečněná v rámci jeho svátku (tedy 13. června) a každá dívka, jež se na takovou pouť vypravila, si mohla rovnou začít vybírat svatební šaty, neb ženich stál už za dveřmi.

Život tohoto mocného svatého byl kupodivu nepříliš zajímavý. Narodil se kolem roku 1195 v Lisabonu, vstoupil do kláštera a snažil se stát mučedníkem, což se mu nepovedlo. Stal se ale velikým kazatelem, který uměl k pravému pokání a z toho vyplývající změně životního stylu přimět i zloděje a jiné osoby, které se pohybovaly na pokraji společnosti. Podle pramenů zemřel v necelých 36 letech v pátek 13. června 1231. Jeho sláva se po smrti šířila ještě rychleji než za života a už po necelém roce ho papež Řehoř IX. připsal do seznamu svatých. Na starost dostal kromě zamilovaných, manželství a ženichů taky znovunalezení ztracených věcí, chudé, cestující, pekaře a horníky. Staral se však také o šťastný porod, působil proti neplodnosti, horečce a chorobám dobytka. V případě potřeby se k němu dalo odvolávat ve válečných útrapách, při ztroskotání lodi, při moru – slovem v každé nouzi, boj s níž měl také v popisu práce. U jeho hrobu v Padově se dály zázraky tak často, že kdysi kazatel Bonaventura pravil: „Když chceš zázraky, zajdi k Antonínovi“ – a my jenom můžeme uvažovat, zda to myslel ironicky nebo vážně. Světec byl častou inspirací nejenom pro maminky, které jeho jméno dávaly svým dětem, ale i pro umělce. Antonína maloval El Greco, Murillo, Francesco Goya či Veronese.

Je vidět, že jde o mocného svatého, jehož se v případě potřeby vyplatí vzývat. Rozsahem svého působení zvládne celý lidský život od mládí, kdy je důležitý partner, až po stáří, kdy se už spíše zapomíná a člověk mnohdy potřebuje nebeského pomocníka, aby si uvědomil, kam co vlastně dal nebo kde to nechal. Mistrovský kus však světec odvádí v případě, kdy by pomůže najít ztraceného ženicha a zajistí tak svatbu. Sama za sebe můžu říct, že jsem se pro pouť do Blatnice rozhodla hned po rozhovoru s babičkou mé kamarádky. Než však nastalo další jaro, byla jsem nejenom vdaná, ale i v očekávání, takže k výpravě už vlastně nebyl důvod. A tak se přihodilo, že jsem se dodnes do Blatnice nedostala.